Editorial: začínáme.
Základní info / Basic Theme.
Kdo tvoří team Tais Awards?
♣ Ben Tais Amundssen (founder/music advisor, promoteur, manager)
♣ Podíl na nominacích pro rok 2009 a 2010:
♣ Petr Dorůžka — (http://world.freemusic.cz/).
♣ Jiří Moravčík — (http://www.world-music.cz/).
♠ V podstatě ani nepotřebuji a nestojím o publicitu. Ne, to není protimluv. Hudebníci sami jsou mým autoportrétem, mým privatissimem. Uvažujme společně: kdybych všechny naděje, kvalitu projektu a smysl toho všeho vkládal do rukou publicistů a komerčních "zaměstnanců" médií, ve skutečnosti by to znamenalo, že jsou to ONI, kdo drží dozor, moc a soudcovský ortel nad Tais Awards. To bych se vrátil někam o padesát let zpátky. Stojím pouze o lidi bez natažené ruky, s vynikající rozlišovací schopností , určitou vřelostí ale zároveň s velmi vytříbeným právním vědomím.
Kdo je Tais?
Benjamin Tais Amundssen je zakladatelem projektu. Jméno Tais používá od r. 1972. Hudbě se věnuje od útlého dětství, přesněji od devíti let. Doporučuji dílo "1001 Albums You Must Hear Before You Die". (http://1001beforeyoudie.com/). V době, kdy se Ben začal intenzivně zajímat o hudbu, bylo z tohoto díla na světě pouze 39 alb. Prvním ze zmíněného seznamu, ke kterému se Ben hlásí z hlediska významu pro jeho nasměrování, je titul z roku 1964: Bert Jansch — Bert Jansch; Label Transatlantic; Producer Bill Leader; Art Direction Brian Shuel; Nationality UK; Running Time 39:25:00. Ben v té době již hrával na housle gangům mezi dozrávajícími panely pod hrozbou zmlácení. Průběžně také před vybraným publikem v divadle, učitelům na besídkách a opakovaně také před shromážděnou celou školou, což bylo několik set lidí. Měl štěstí na dobu svého růstu, dnes jí říkáme "roots". A také to výhodné místo pod hřebeny Vysokých Tater s mnoha rodinnými vazbami na Zambii, Kongo–Kinshasa, USA a Kanadu. Odtud pak proudily vinyly. Tím průlomovým "longlife" se pro něj stalo dvojalbum Ummagumma od Pink Floyd. Za jeho propagaci mezi muzikanty pochopitelně sklidil výsměch, nicméně Bena neodradilo jít proti proudu. Byl ochoten zapínat dva gramofony najednou se stejnými deskami na talíři s nepatrným zpožděním, nebo navléct na sebe 60 plechovek s různými materiály — pískem, štěrkem, sklíčky, hřebíky, knoflíky uvnitř a střídáním běhu a chůze s doprovodem hlasů vytvářet alternativní "hudební" produkci mezi lidmi. Největší prčou bylo dělat to ve dvojici. V té době bylo běžné, že místní kapela vytáhla ze sklepů elektrickou aparaturu, kterou si sama vyrobila a hrát náhodným kolemjdoucím, aniž by zasahovala policie. ♠ “Řeči o hluboké totalitě beru dnes s úsměvem, vzhledem k tomu, co všechno nám prošlo tenkrát” — říká Ben dnes. Paradoxně přesto, že byl později rok politickým vězněm. Přidanou hodnotou jeho mladických aktivit byl dokonalý přehled československé scény právě díky těmto starším kamarádům z kapel, hledajícím inspiraci, kde se dalo. “Když jim nepřišel bubeník, zapískali mi pod oknem a šlo se do vesnice udělat lidem náhradní program z mých desek. Tam jsem se neštítil pouštět třeba Pretty Things, Davida Cousinse, Hendrixe, Ten Years After, Gravy Train, Doors, Roda Stewarta s Faces, Bloodrock, Hawkwind, Black Sabbath, Led Zeppelin, Santanu, Black Widow, West, Bruce & Laing, Janis Joplin, Budgie, Mountain, Free, Iron Butterfly nebo Nektar. To všechno nám lidi vzali i s navijákem. My jsme si to nijak nekomplikovali, protože jsme hudbu milovali.”
Tenkrát byla průměrná délka skladeb mnohem delší..., jak jste to vyřešili?
“To je pravda. V takovém případě jsme použili tu část skladby, která se nám hodila do záměru. Pouštěli jsme i jiné věci, než jsem zmínil, třeba 13th Floor Elevators, tam na jejich desce "The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators" nejdelší skladbou je "Roller Coaster" (T. Hall, R. Erickson) — v trvání 5:07min., to se dalo vydržet; ale kombinovali jsme typy skladeb, kde lidi nevěděli, kde jim stojí hlava s těmi, kde to bylo naprosto jednoznačné, např. "Metal Guru" (http://en.wikipedia.org/wiki/Metal_Guru) nebo "Telegram Sam" ( http://www.songfacts.com/detail.php?id=7783 ) Album: The Slider , Released: 21 July/1972, US Chart: 67 ; UK Chart: 1 od T. Rex, aby jsme je udrželi ve varu. Nezapomínejte, že mluvíme o Slovensku. Se vším, co s tím souvisí. Hodně se pilo ale vzhledem k mentalitě místních lidí a té době se dá mluvit o zázraku, že jsme nadránem odešli živí, bez modřin..., a ještě nám lidi děkovali za věci, které předtím nikdy neslyšeli. Pochopili, že děláme import. Na chvíli jsme přenesli něco málo atmosféry ze zemí, které byly tenkrát nedosažitelné. Za tento kolektivně vyhraněný postoj vůči tehdejšímu vedení společnosti pochopitelně někdo z nás musel tvrdě zaplatit..." — (BTA).
Není na malou českou a slovenskou scénu těch "awards" už příliš?
♠ Scéna je malá, to máte pravdu. Proto má pouze jedny "awards". Ale momentík..., kterou scénu máte na mysli? Snad do ní nezahrnujete ty, co zaprodali svou svobodu pro chvilku pofiderní slávy. Mým dlouhodobým cílem je naopak reagovat na čerstvé podněty a projevovat ocenění. Ti, co doposud dělali svou práci, ať pokračují dál. ♠ Nicméně, právě to, čemu se nevěnují, má nesmírnou hodnotu. Já opravdu nechci být konzervativní a pak — pokud se blíže podíváme na některé z těch jimi pravidelně oceňovaných, tak to už asi mluvíme o chlebu a životním zabezpečení, ne ryze o hudbě. Určitou nevraživost pochopitelně pociťuji a ani mě nepřekvapuje, že paradoxně pochází od lidí, kteří jsou v české muzice léta etablovaní. Argumenty typu "Shakespeare také nebyl za svého života oceněn a vůbec nic se nestalo"..., mají snad za cíl spíše odvádět pozornost od faktu, že obrovská většina současných kvalitních hudebníků v Česku a na Slovensku nebyla nijak oceněna ani nominována. Není tedy pravdou, že ocenění je příliš. Oceněnítohoto typu je naopak pouze jedno. Jmenuje se Tais©Awards. Znáte–li nějaké jiné česko–slovenské ocenění, o kterém vědí lidé ve 182–mi zemích světa, pak budou dva. A i kdyby tomu tak bylo, nebylo by to příliš.
Editorial: začínáme.
Základní info / Basic Theme.
Kdo tvoří team Tais Awards?
♣ Ben Tais Amundssen (founder/music advisor, promoteur, manager)
♣ Podíl na nominacích pro rok 2009 a 2010:
♣ Petr Dorůžka — (http://world.freemusic.cz/).
♣ Jiří Moravčík — (http://www.world-music.cz/).
♠ V podstatě ani nepotřebuji a nestojím o publicitu. Ne, to není protimluv. Hudebníci sami jsou mým autoportrétem, mým privatissimem. Uvažujme společně: kdybych všechny naděje, kvalitu projektu a smysl toho všeho vkládal do rukou publicistů a komerčních "zaměstnanců" médií, ve skutečnosti by to znamenalo, že jsou to ONI, kdo drží dozor, moc a soudcovský ortel nad Tais Awards. To bych se vrátil někam o padesát let zpátky. Stojím pouze o lidi bez natažené ruky, s vynikající rozlišovací schopností , určitou vřelostí ale zároveň s velmi vytříbeným právním vědomím.
Kdo je Tais?
Benjamin Tais Amundssen je zakladatelem projektu. Jméno Tais používá od r. 1972. Hudbě se věnuje od útlého dětství, přesněji od devíti let. Doporučuji dílo "1001 Albums You Must Hear Before You Die". (http://1001beforeyoudie.com/). V době, kdy se Ben začal intenzivně zajímat o hudbu, bylo z tohoto díla na světě pouze 39 alb. Prvním ze zmíněného seznamu, ke kterému se Ben hlásí z hlediska významu pro jeho nasměrování, je titul z roku 1964: Bert Jansch — Bert Jansch; Label Transatlantic; Producer Bill Leader; Art Direction Brian Shuel; Nationality UK; Running Time 39:25:00. Ben v té době již hrával na housle gangům mezi dozrávajícími panely pod hrozbou zmlácení. Průběžně také před vybraným publikem v divadle, učitelům na besídkách a opakovaně také před shromážděnou celou školou, což bylo několik set lidí. Měl štěstí na dobu svého růstu, dnes jí říkáme "roots". A také to výhodné místo pod hřebeny Vysokých Tater s mnoha rodinnými vazbami na Zambii, Kongo–Kinshasa, USA a Kanadu. Odtud pak proudily vinyly. Tím průlomovým "longlife" se pro něj stalo dvojalbum Ummagumma od Pink Floyd. Za jeho propagaci mezi muzikanty pochopitelně sklidil výsměch, nicméně Bena neodradilo jít proti proudu. Byl ochoten zapínat dva gramofony najednou se stejnými deskami na talíři s nepatrným zpožděním, nebo navléct na sebe 60 plechovek s různými materiály — pískem, štěrkem, sklíčky, hřebíky, knoflíky uvnitř a střídáním běhu a chůze s doprovodem hlasů vytvářet alternativní "hudební" produkci mezi lidmi. Největší prčou bylo dělat to ve dvojici. V té době bylo běžné, že místní kapela vytáhla ze sklepů elektrickou aparaturu, kterou si sama vyrobila a hrát náhodným kolemjdoucím, aniž by zasahovala policie. ♠ “Řeči o hluboké totalitě beru dnes s úsměvem, vzhledem k tomu, co všechno nám prošlo tenkrát” — říká Ben dnes. Paradoxně přesto, že byl později rok politickým vězněm. Přidanou hodnotou jeho mladických aktivit byl dokonalý přehled československé scény právě díky těmto starším kamarádům z kapel, hledajícím inspiraci, kde se dalo. “Když jim nepřišel bubeník, zapískali mi pod oknem a šlo se do vesnice udělat lidem náhradní program z mých desek. Tam jsem se neštítil pouštět třeba Pretty Things, Davida Cousinse, Hendrixe, Ten Years After, Gravy Train, Doors, Roda Stewarta s Faces, Bloodrock, Hawkwind, Black Sabbath, Led Zeppelin, Santanu, Black Widow, West, Bruce & Laing, Janis Joplin, Budgie, Mountain, Free, Iron Butterfly nebo Nektar. To všechno nám lidi vzali i s navijákem. My jsme si to nijak nekomplikovali, protože jsme hudbu milovali.”
Tenkrát byla průměrná délka skladeb mnohem delší..., jak jste to vyřešili?
“To je pravda. V takovém případě jsme použili tu část skladby, která se nám hodila do záměru. Pouštěli jsme i jiné věci, než jsem zmínil, třeba 13th Floor Elevators, tam na jejich desce "The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators" nejdelší skladbou je "Roller Coaster" (T. Hall, R. Erickson) — v trvání 5:07min., to se dalo vydržet; ale kombinovali jsme typy skladeb, kde lidi nevěděli, kde jim stojí hlava s těmi, kde to bylo naprosto jednoznačné, např. "Metal Guru" (http://en.wikipedia.org/wiki/Metal_Guru) nebo "Telegram Sam" ( http://www.songfacts.com/detail.php?id=7783 ) Album: The Slider , Released: 21 July/1972, US Chart: 67 ; UK Chart: 1 od T. Rex, aby jsme je udrželi ve varu. Nezapomínejte, že mluvíme o Slovensku. Se vším, co s tím souvisí. Hodně se pilo ale vzhledem k mentalitě místních lidí a té době se dá mluvit o zázraku, že jsme nadránem odešli živí, bez modřin..., a ještě nám lidi děkovali za věci, které předtím nikdy neslyšeli. Pochopili, že děláme import. Na chvíli jsme přenesli něco málo atmosféry ze zemí, které byly tenkrát nedosažitelné. Za tento kolektivně vyhraněný postoj vůči tehdejšímu vedení společnosti pochopitelně někdo z nás musel tvrdě zaplatit..." — (BTA).
Není na malou českou a slovenskou scénu těch "awards" už příliš?
♠ Scéna je malá, to máte pravdu. Proto má pouze jedny "awards". Ale momentík..., kterou scénu máte na mysli? Snad do ní nezahrnujete ty, co zaprodali svou svobodu pro chvilku pofiderní slávy. Mým dlouhodobým cílem je naopak reagovat na čerstvé podněty a projevovat ocenění. Ti, co doposud dělali svou práci, ať pokračují dál. ♠ Nicméně, právě to, čemu se nevěnují, má nesmírnou hodnotu. Já opravdu nechci být konzervativní a pak — pokud se blíže podíváme na některé z těch jimi pravidelně oceňovaných, tak to už asi mluvíme o chlebu a životním zabezpečení, ne ryze o hudbě. Určitou nevraživost pochopitelně pociťuji a ani mě nepřekvapuje, že paradoxně pochází od lidí, kteří jsou v české muzice léta etablovaní. Argumenty typu "Shakespeare také nebyl za svého života oceněn a vůbec nic se nestalo"..., mají snad za cíl spíše odvádět pozornost od faktu, že obrovská většina současných kvalitních hudebníků v Česku a na Slovensku nebyla nijak oceněna ani nominována. Není tedy pravdou, že ocenění je příliš. Oceněnítohoto typu je naopak pouze jedno. Jmenuje se Tais©Awards. Znáte–li nějaké jiné česko–slovenské ocenění, o kterém vědí lidé ve 182–mi zemích světa, pak budou dva. A i kdyby tomu tak bylo, nebylo by to příliš.