Květy — Komik do půl osmé (June 28, 2017) 
♠ Album současné hvězdy alternativní hudby, brněnské kapely Květy, obsahuje dvanáct nových písní. Výrazově se kapela i díky velkým změnám v nástrojovém obsazení opět posouvá do vyšších sfér. Z kapely odešel baskytarista Ondřej Čech a houslista Albert Novák, které nahradil multiinstrumentalista Ondřej Kyas, mimo jiné zakladatel a dvorní skladatel Ensemblu Opera Diversa. Zvuk se tím pádem změnil směrem od akustického k více elektronickému. Kromě první demo desky, vydané vlastním nákladem, byla téměř všechna alba nominována na cenu Anděl. Třikrát, a to v roce 2006, 2009, 2015 cenu i získala. Alba jsou vysoce oceňována v recenzích a v anketách různých rádií především pro silné básnické texty, aranžérskou barevnost a brilantní výtvarné řešení obalů desek. Kytarista a zpěvák Martin Kyšperský se stal i hercem v seriálu Trpaslík a skupina se časem koncertně předvedla i v mnoha evropských zemích.
Location: Brno, CZE
Style: Alternative Rock, Indie Rock, Electronics
Album release: May 25th / June 28, 2017 (LP)
Record Label: Indies Scope
Duration: 40:18
Tracks:
01 Kouzelník 3:25
02 Odpočinout 4:41
03 Byt 4:01
04 WNS 3:10
05 Holka 2:27
06 Ptáček 3:02
07 Vzhůru 3:02
08 Datel 4:49
09 Dům zrcadel Scarabeus 2:31
10 Socha 2:50
11 Indián 3:25
12 Komplikovaná růže 2:49
Review
Milan Tesař, May 17th, 2017
♠ „Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy — album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé —, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.
♠ O tom, že Kyšperského tvorba tvoří jedno kontinuum, ať píše pro kapelu, nebo své sólové projekty, svědčí i některé další detaily nového alba. Opět tu máme tajemnou zkratku (WNS), následníka ČKNO z alba Květů Miláček slunce nebo DWYL ze sólové desky Vlakem (a na přechozí sólovce Svetr byla píseň BMX ABC). A píseň Dům zrcadel Scarabeus na novém albu jako by úsporností textu a častým opakováním jednotlivých veršů na slovní minimalismus sólové desky Vlakem přímo navazovala (možná ne náhodou začíná slovy: „Slyšíš, slyšíš? V dálce hučí vlak“). Text písně Komplikovaná růže mi pro změnu svou formou připomíná automatický surrealismus básnické sbírky Marťanské lodě, kterou Kyšperský napsal napůl se svou přítelkyní Alenou Černou.
♠ Tyto paralely a podobnosti však v žádném případě neznamenají, že by Květy, a především Kyšperský jako autor, rezignovali na silné písňové příběhy, v nichž se zračí přesné a originální pozorování světa kolem sebe a prolínání reálných a nadreálných obrazů. V úvodní písni je pro mne například titulní postava Kouzelníka z refrénu méně důležitá než interakce autora písně s osmnáctiletými kluky a stejně starými holkami z první a druhé sloky („Není žádnej rozdíl mezi nimi a mou neteří“). Ostatně tato další silná píseň Květů o stárnutí („protože mám šedivý vlasy“) naprosto přirozeně pokračuje skladbou snad ještě silnější, Odpočinout, v níž se podařilo — v tvorbě Květů nikoli poprvé — šťastně propojit výraznou melodii, sugestivní interpretaci a silný text. V něm zaujme nejen lehce sociální téma („Panelák a pokoje kout, kde z kapsy kalhot čouhá výplata“), ale opět také paralely s další Kyšperského tvorbou (panelák a tráva v parku jako vzdálené ohlasy písně Pole, tráva a činžáky a kočka jako Martinovo erbovní zvíře — viz třeba píseň Kočičí dům). A také s tvorbou jeho spoluhráče Aleše Pilgra (má slovo „umakart“ v písni něco společného s deskou Umakartové Alešovy skupiny Biorchestr?).
♠ V Odpočinout je ovšem vedle smutku a bezčasí také naplno slyšet sestava s výraznými klávesami, jakkoli jde o pouhý náznak toho, čím nás skupina překvapí v některých dalších písních. Dusavý rytmus písně Holka bude pro nepřipraveného posluchače podobných překvapením, jako když Traband experimentoval s elektronickým doprovodem a rytmem v písni Takovej pán, která na albu Neslýchané! následovala po hudebně konvenčnější folkrockové Princezně Ladě. U Květů je však přechod pozvolnější, protože předchozí píseň WNS kombinuje výrazné bicí s klávesami. I zde však Květy nabízejí mnohem víc než jen hudební dobrodružství. Píseň o pěkných holkách, zvláštních a dlouhých bodlinách ježka a brněnském muzikantovi Tomovi Vtípilovi tvoří totiž zajímavý kontrast ke zmínce o „nějaké staré herečce“, která v následující skladbě Ptáček „vzpomíná na to, jak chodila za války z továrny lesem“. Válka se jako téma znovu objeví v písni Socha: „Všechny díry po kulkách z války už dávno zamazali vápnem“ a „Opuštěný holky z předměstí vychovávají svoje vnuky“. Příběh sochy z parku, která má „dnes večer“ pohřeb a kterou možná roztlučou na prášek trpaslíci v lesích (vedle televizního seriálu Trpaslík jsem si hned vzpomněl i na Kyšperského sólovou miniaturu Umírá trpaslíků král), Květy obalily opět do dusavého elektronického doprovodu. Ten v jeden moment použitými barvami evokuje disco styl 80. let (ano, vybavil se mi Svět pod hlavou), zatímco nervní rytmus ve stylu někdejšího hitu Pasáček ovcí a Kyšperského hlas jsou naprosto typické Květy.
♠ S dalšími poslechy celého alba si stále víc uvědomuji, že se Květům podařilo současně: 1. navázat na to nejlepší ze své předchozí tvorby (silné příběhy a obrazy, práce s rytmem, na povrch probublávající silné melodie); 2. přijít s novými hudebními prvky (klávesový doprovod, výrazná syntetická basa například v písni Indián); 3. vzít v potaz i vedlejší či sólové projekty svého kapelníka. Nevím, jak to ta kapela dělá. A ani netuším, odkud se berou slovní spojení, jako je oslovení „Ty číšníku, lovče velryb, ty sněhuláku v ohni“. Ale stále mě to baví a vůbec mi nevadí, že mi nová deska nepotvrdila Martinova slova o „hodně rockové a kytarové skupině“. Moc se těším se na další dobrodružství. ♠ http://www.mestohudby.cz/
POPIS
♠ PŘEDPRODEJ nového alba na vinylu za výhodnou cenu a ještě s bonusem, ke každé objednávce přibalíme CD Květy ♠ V čajové konvici!! Album vychází 28.6.2017.
♠ Nové album Komik do půl osmé představuje rituály města. Osobitá kapela Květy díky této nahrávce nenechává nikoho na pochybách, že i po tak radikální změně sestavy a zvuku má sílu hledat nové cesty a přitom si udržet svůj nezaměnitelný styl. Urban rocková poetika Martina Kyšperského a Aleše Pilgra je na novince Komik do půl osmé výrazně zvukově ovlivněna novým členem kapely, multiinstrumentalistou Ondřejem Kyasem. A i díky němu mají Květy po sedmnácti letech existence stále neskutečný švih a tah na branku. Písně Martina Kyšperského znějí skvěle.
♠ Zpěvák, kytarista a hlavně autor všech skladeb na albu Martin Kyšperský, již několikrát do svých písní promítl domovské město kapely Květy. Brno ale na nové nahrávce má zatím největší roli ve srovnání s předchozími osmi alby. „Komik do půl osmé je městská deska. Uvnitř bookletu je mapa tramvají, autobusů a vlaků v centru Brna. Napadlo nás to, když jsme jeli jedním z nočních spojů.“ Prozrazuje Martin Kyšperský, ale zároveň dodává proč tomu tak je. „Tahle deska je o lidech, které jsme potkali. Je o tom, jak se cítíme my, teď když je nám 36. Jsou v tom všichni známí, holky, kavárny, zastávky, ulice, radosti, pláč, bolest a naděje. Zamilovali jsme se zase do hudby. Díky nové sestavě jsme se o ní začali znovu bavit. A ikdyž byl pro nás poslední rok a půl super~těžkej, zvládli jsme to. Všechno se to přetavilo do radosti a energie. Pořád to jsou Květy, už neskutečných sedmnáct let, ale s novýma barvama. Na cestě někam dál.“
℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗
Location: Brno, CZE
Style: Alternative Rock, Indie Rock, Electronics
Album release: May 25th / June 28, 2017 (LP)
Record Label: Indies Scope
Duration: 40:18
Tracks:
01 Kouzelník 3:25
02 Odpočinout 4:41
03 Byt 4:01
04 WNS 3:10
05 Holka 2:27
06 Ptáček 3:02
07 Vzhůru 3:02
08 Datel 4:49
09 Dům zrcadel Scarabeus 2:31
10 Socha 2:50
11 Indián 3:25
12 Komplikovaná růže 2:49
Review
Milan Tesař, May 17th, 2017
♠ „Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy — album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé —, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.
♠ O tom, že Kyšperského tvorba tvoří jedno kontinuum, ať píše pro kapelu, nebo své sólové projekty, svědčí i některé další detaily nového alba. Opět tu máme tajemnou zkratku (WNS), následníka ČKNO z alba Květů Miláček slunce nebo DWYL ze sólové desky Vlakem (a na přechozí sólovce Svetr byla píseň BMX ABC). A píseň Dům zrcadel Scarabeus na novém albu jako by úsporností textu a častým opakováním jednotlivých veršů na slovní minimalismus sólové desky Vlakem přímo navazovala (možná ne náhodou začíná slovy: „Slyšíš, slyšíš? V dálce hučí vlak“). Text písně Komplikovaná růže mi pro změnu svou formou připomíná automatický surrealismus básnické sbírky Marťanské lodě, kterou Kyšperský napsal napůl se svou přítelkyní Alenou Černou.
♠ Tyto paralely a podobnosti však v žádném případě neznamenají, že by Květy, a především Kyšperský jako autor, rezignovali na silné písňové příběhy, v nichž se zračí přesné a originální pozorování světa kolem sebe a prolínání reálných a nadreálných obrazů. V úvodní písni je pro mne například titulní postava Kouzelníka z refrénu méně důležitá než interakce autora písně s osmnáctiletými kluky a stejně starými holkami z první a druhé sloky („Není žádnej rozdíl mezi nimi a mou neteří“). Ostatně tato další silná píseň Květů o stárnutí („protože mám šedivý vlasy“) naprosto přirozeně pokračuje skladbou snad ještě silnější, Odpočinout, v níž se podařilo — v tvorbě Květů nikoli poprvé — šťastně propojit výraznou melodii, sugestivní interpretaci a silný text. V něm zaujme nejen lehce sociální téma („Panelák a pokoje kout, kde z kapsy kalhot čouhá výplata“), ale opět také paralely s další Kyšperského tvorbou (panelák a tráva v parku jako vzdálené ohlasy písně Pole, tráva a činžáky a kočka jako Martinovo erbovní zvíře — viz třeba píseň Kočičí dům). A také s tvorbou jeho spoluhráče Aleše Pilgra (má slovo „umakart“ v písni něco společného s deskou Umakartové Alešovy skupiny Biorchestr?).
♠ V Odpočinout je ovšem vedle smutku a bezčasí také naplno slyšet sestava s výraznými klávesami, jakkoli jde o pouhý náznak toho, čím nás skupina překvapí v některých dalších písních. Dusavý rytmus písně Holka bude pro nepřipraveného posluchače podobných překvapením, jako když Traband experimentoval s elektronickým doprovodem a rytmem v písni Takovej pán, která na albu Neslýchané! následovala po hudebně konvenčnější folkrockové Princezně Ladě. U Květů je však přechod pozvolnější, protože předchozí píseň WNS kombinuje výrazné bicí s klávesami. I zde však Květy nabízejí mnohem víc než jen hudební dobrodružství. Píseň o pěkných holkách, zvláštních a dlouhých bodlinách ježka a brněnském muzikantovi Tomovi Vtípilovi tvoří totiž zajímavý kontrast ke zmínce o „nějaké staré herečce“, která v následující skladbě Ptáček „vzpomíná na to, jak chodila za války z továrny lesem“. Válka se jako téma znovu objeví v písni Socha: „Všechny díry po kulkách z války už dávno zamazali vápnem“ a „Opuštěný holky z předměstí vychovávají svoje vnuky“. Příběh sochy z parku, která má „dnes večer“ pohřeb a kterou možná roztlučou na prášek trpaslíci v lesích (vedle televizního seriálu Trpaslík jsem si hned vzpomněl i na Kyšperského sólovou miniaturu Umírá trpaslíků král), Květy obalily opět do dusavého elektronického doprovodu. Ten v jeden moment použitými barvami evokuje disco styl 80. let (ano, vybavil se mi Svět pod hlavou), zatímco nervní rytmus ve stylu někdejšího hitu Pasáček ovcí a Kyšperského hlas jsou naprosto typické Květy.
♠ S dalšími poslechy celého alba si stále víc uvědomuji, že se Květům podařilo současně: 1. navázat na to nejlepší ze své předchozí tvorby (silné příběhy a obrazy, práce s rytmem, na povrch probublávající silné melodie); 2. přijít s novými hudebními prvky (klávesový doprovod, výrazná syntetická basa například v písni Indián); 3. vzít v potaz i vedlejší či sólové projekty svého kapelníka. Nevím, jak to ta kapela dělá. A ani netuším, odkud se berou slovní spojení, jako je oslovení „Ty číšníku, lovče velryb, ty sněhuláku v ohni“. Ale stále mě to baví a vůbec mi nevadí, že mi nová deska nepotvrdila Martinova slova o „hodně rockové a kytarové skupině“. Moc se těším se na další dobrodružství. ♠ http://www.mestohudby.cz/
POPIS
♠ PŘEDPRODEJ nového alba na vinylu za výhodnou cenu a ještě s bonusem, ke každé objednávce přibalíme CD Květy ♠ V čajové konvici!! Album vychází 28.6.2017.
♠ Nové album Komik do půl osmé představuje rituály města. Osobitá kapela Květy díky této nahrávce nenechává nikoho na pochybách, že i po tak radikální změně sestavy a zvuku má sílu hledat nové cesty a přitom si udržet svůj nezaměnitelný styl. Urban rocková poetika Martina Kyšperského a Aleše Pilgra je na novince Komik do půl osmé výrazně zvukově ovlivněna novým členem kapely, multiinstrumentalistou Ondřejem Kyasem. A i díky němu mají Květy po sedmnácti letech existence stále neskutečný švih a tah na branku. Písně Martina Kyšperského znějí skvěle.
♠ Zpěvák, kytarista a hlavně autor všech skladeb na albu Martin Kyšperský, již několikrát do svých písní promítl domovské město kapely Květy. Brno ale na nové nahrávce má zatím největší roli ve srovnání s předchozími osmi alby. „Komik do půl osmé je městská deska. Uvnitř bookletu je mapa tramvají, autobusů a vlaků v centru Brna. Napadlo nás to, když jsme jeli jedním z nočních spojů.“ Prozrazuje Martin Kyšperský, ale zároveň dodává proč tomu tak je. „Tahle deska je o lidech, které jsme potkali. Je o tom, jak se cítíme my, teď když je nám 36. Jsou v tom všichni známí, holky, kavárny, zastávky, ulice, radosti, pláč, bolest a naděje. Zamilovali jsme se zase do hudby. Díky nové sestavě jsme se o ní začali znovu bavit. A ikdyž byl pro nás poslední rok a půl super~těžkej, zvládli jsme to. Všechno se to přetavilo do radosti a energie. Pořád to jsou Květy, už neskutečných sedmnáct let, ale s novýma barvama. Na cestě někam dál.“
℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗ΞΞΞΞΞΞ℗