| „8 otázek pro:” — Nikol Fischerová a HeléN (březen 2016) |
5+3 OTÁZKY PRO NIKOL FISCHEROVÁ + HeléN
♣ „Ráda se dívám pod povrch, i když je to někdy nepříjemné, až bolestivé.“ — (Nikol)
Zaměřuji se na houslistky. Na scéně jich jsou desítky a v tom jsme dobří. Je zde však něco fenomenálního, nebo spíše někdo božský: Helén Rockhousle. Nikol Fischerová s ní utvořila duo s širokým rozpětím.
Nikol:
1.) Záleží na tom, co si myslí člověk o původu lidstva?
Určitě. Ovlivňuje to pak, jak se v důležitých okamžicích zachová. Dělím lidi na dva základní typy — Darwinovce a Steinerovce. Ti první uznávají přírodní výběr, kde silnější přežívá. Šlapou si mnohdy vzájemně po hlavách, lžou si do očí. Steinerovci pak ctí jakési něco, co nás přesahuje.
2.) Souhlasíš, že tvůj posluchač by měl být rychlý ke slyšení a pomalý k mluvě?
To je na koncertech milejší. Ale ono obecně je dobré na chvíli ztichnout a jen tak se dívat a poslouchat. Mě slova někdy zatěžují. Pomáhají mi pak už mnohdy pouze obrazy nebo metafory. Co jsem začala spolupracovat s HeléN, malujeme většinou už jen obrazy. Používáme barvu jejích houslí a barvu mého hlasu. A někdy hledáme a někdy naopak ztrácíme kontury. Je to zážitek, když se do sebe vpijeme a posluchači se společně s námi projdou tou namalovanou krajinkou. Slova na tohle nestačí. Ta jsou jen vstupní branou.
3.) Inspirují tě víc děti, muži, nebo ženy?
Inspirují mě všichni a to, co se mezi nimi vytváří za situace, vztahy. Všechno dohromady vytváří neskutečnou podívanou a prožívanou, o které mě baví zpívat.
4.) Co ti pomůže zpracovávat své pocity? Je těžké sdílet tyto pocity s poslechem veřejnosti?
Pomáhá mi ticho. A odstup. Pocity a myšlenky jsou iluze, které nás ovládají. Baví mě se snažit jim to nedovolit a hledat pak, co je za nimi. Jestli je vůbec něco.. Ale ráda podléhám emocím, když si to můžu dovolit. Skrze ně pak na jevišti nebo pódiu navazuji kontakt. A když se to někdy povede, mám na chvíli blažený pocit, že je skutečně něco, co nás přesahuje.
5.) Budeš hrát někdy i na elektrickou kytaru?
Nejraději bych se jako kytaristku vyhodila z kapely a nahradila někým, kdo to skutečně umí. Ale než potkám toho, koho bych si přála potkat, možná i elektrickou kytaru v některých písních použiji.
Pouze pro HeléN:
H1.) Proč hraješ na housle?
Měla jsem jako malá sen.....
H2.) Popsala bys své pocity hraní pro vězně?
Jako když jste na poušti a ten hladový písek vsává všechny kapky rosy a deště ....každá kapka se okamžitě vsaje a zmizí v něm, když někdo bere tóny hned od smyčce, když někdo bere slova hned o rtů...
H3.) Zdá se, že kořeny hudební komunity tvých performancí jsou mnohem otevřenější díky svobodě a pohybu při hraní. Co je důvodem?
Pohyb? Prostě musím.
Autor: Ben Tais Amundssen
Druhá verze rozhovoru:
Nikol:
1.) Záleží na tom, co si myslí člověk o původu lidstva?
Určitě. Ovlivňuje to pak, jak se v důležitých okamžicích zachová. Dělím lidi na dva základní typy — Darwinovce a Steinerovce. Ti první uznávají přírodní výběr, kde silnější přežívá. Šlapou si mnohdy vzájemně po hlavách, lžou si do očí, tahají se za nos.. Steinerovci pak ctí jakési něco, co nás přesahuje. Ti hledají sílu sami v sobě a v zásadních momentech někdy velmi mile překvapí. Přiznám se, že Steinerovci jsou mě bližší. Ale Darwinovce taky respektuji. A aby to bylo ještě trochu složitější — znám Darwinovce, kteří jsou úplně v pohodě a pak Steinerovce, kteří se chovají jako pěkní idioti.
2.) Souhlasíš, že tvůj posluchač by měl být rychlý ke slyšení a pomalý k mluvě?
Jak to myslíš, Bene? Jako aby více naslouchal a méně mluvil? To je na koncertech milejší. Ale ono obecně je dobré na chvíli ztichnout a jen tak se dívat a poslouchat. Mě slova někdy zatěžují. Pomáhají mi pak už mnohdy pouze obrazy nebo metafory. Co jsem začala spolupracovat s HeléN, malujeme většinou už jen obrazy. Používáme barvu jejích houslí a barvu mého hlasu. A někdy hledáme a někdy naopak ztrácíme kontury. Je to zážitek, když se do sebe vpijeme a posluchači se společně s námi projdou tou namalovanou krajinkou. Slova na tohle nestačí. Ta jsou jen vstupní branou.
3.) Inspirují tě víc děti, muži, nebo ženy?
Inspirují mě všichni a to, co se mezi nimi vytváří za situace, vztahy.. Rodiče někdy ubližují dětem, muži ženám, ženy mužům, děti ostatním dětem.. Je tu žárlivost, nenávist, zrada, křivdy, lži, traumata, zranění.. Zároveň láska ve všech podobách, pochopení, usmíření, odpuštění... Všechno dohromady vytváří neskutečnou podívanou a prožívanou, o které mě baví zpívat. Ne vždy už mě to baví všechno znovu a znovu prožívat, ale snažím se i tu odvrácenou stranu našich já respektovat a nechávám ji také více se projevit v mých písních.
4.) Co ti pomůže zpracovávat své pocity? Je těžké sdílet tyto pocity s poslechem veřejnosti?
Pomáhá mi ticho. A odstup. Pocity a myšlenky jsou iluze, které nás ovládají. Baví mě se snažit jim to nedovolit a hledat pak, co je za nimi. Jestli je vůbec něco.. Ale ráda podléhám emocím, když si to můžu dovolit. Skrze ně pak na jevišti nebo pódiu navazuji kontakt. A když se to někdy povede, mám na chvíli blažený pocit, že je skutečně něco, co nás přesahuje.
5.) Jedna z věcí, díky které písnička vytvoří mráz po těle, je naprostá pravda uvnitř ní. A tvoje texty jsou takové. Máš životní písně od jiných umělců, které to dokážou?
Pojem „naprostá pravda“ je něco, co moc neznám. Dál šlapu vodu v řece bezbřehého relativismu, nechápu vůbec nic a někdy už jen čistě ze zvědavosti držím statečně hlavu nad hladinou.. Ty ale asi spíš myslíš jakousi autentičnost projevu.. Pamatuji si na první takový zážitek, kdy mi při poslechu projel mráz po těle. Bylo mi třináct a na diskotéce v rámci středečního pionýra jsem tančila ploužák a k tomu hrál Falco...
6.) Co tě spojuje s HeléN?
Náhoda. Nebo to byla prozřetelnost? Nevím. Každopádně jsem v HeléN potkala někoho, koho jsem si přála potkat.
7.) Budeš hrát někdy i na elektrickou kytaru?
Nejraději bych se jako kytaristku vyhodila z kapely a nahradila někým, kdo to skutečně umí. Ale než potkám toho, koho bych si přála potkat, možná i elektrickou kytaru v některých písních použiji.
8.) Co děláš ráda kromě hudby?
Ráda se válím ve voňavých peřinách třeba celý víkend, ráda si povídám s mojí dospívající dcerkou, protože má v některých věcech daleko víc jasno, ráda si povídám s lidmi, kteří se mi nesnaží vnutit, co si mám o nich myslet, ráda jen tak sedím, koukám, piji kávu a kouřím cigaretu, ráda se miluji s milující a milovanou osobou (nejlépe v těch voňavých peřinách)... Ráda se dívám pod povrch, i když je to někdy nepříjemný až bolestivý.. Mezi modrou a červenou pilulkou volím tu červenou. Moje dcerka prý tu modrou.
| „8 otázek pro:” — Nikol Fischerová a HeléN (březen 2016) |
♣ „Ráda se dívám pod povrch, i když je to někdy nepříjemné, až bolestivé.“ — (Nikol)
Zaměřuji se na houslistky. Na scéně jich jsou desítky a v tom jsme dobří. Je zde však něco fenomenálního, nebo spíše někdo božský: Helén Rockhousle. Nikol Fischerová s ní utvořila duo s širokým rozpětím.
Nikol:
1.) Záleží na tom, co si myslí člověk o původu lidstva?
Určitě. Ovlivňuje to pak, jak se v důležitých okamžicích zachová. Dělím lidi na dva základní typy — Darwinovce a Steinerovce. Ti první uznávají přírodní výběr, kde silnější přežívá. Šlapou si mnohdy vzájemně po hlavách, lžou si do očí. Steinerovci pak ctí jakési něco, co nás přesahuje.
2.) Souhlasíš, že tvůj posluchač by měl být rychlý ke slyšení a pomalý k mluvě?
To je na koncertech milejší. Ale ono obecně je dobré na chvíli ztichnout a jen tak se dívat a poslouchat. Mě slova někdy zatěžují. Pomáhají mi pak už mnohdy pouze obrazy nebo metafory. Co jsem začala spolupracovat s HeléN, malujeme většinou už jen obrazy. Používáme barvu jejích houslí a barvu mého hlasu. A někdy hledáme a někdy naopak ztrácíme kontury. Je to zážitek, když se do sebe vpijeme a posluchači se společně s námi projdou tou namalovanou krajinkou. Slova na tohle nestačí. Ta jsou jen vstupní branou.
3.) Inspirují tě víc děti, muži, nebo ženy?
Inspirují mě všichni a to, co se mezi nimi vytváří za situace, vztahy. Všechno dohromady vytváří neskutečnou podívanou a prožívanou, o které mě baví zpívat.
4.) Co ti pomůže zpracovávat své pocity? Je těžké sdílet tyto pocity s poslechem veřejnosti?
Pomáhá mi ticho. A odstup. Pocity a myšlenky jsou iluze, které nás ovládají. Baví mě se snažit jim to nedovolit a hledat pak, co je za nimi. Jestli je vůbec něco.. Ale ráda podléhám emocím, když si to můžu dovolit. Skrze ně pak na jevišti nebo pódiu navazuji kontakt. A když se to někdy povede, mám na chvíli blažený pocit, že je skutečně něco, co nás přesahuje.
5.) Budeš hrát někdy i na elektrickou kytaru?
Nejraději bych se jako kytaristku vyhodila z kapely a nahradila někým, kdo to skutečně umí. Ale než potkám toho, koho bych si přála potkat, možná i elektrickou kytaru v některých písních použiji.
Pouze pro HeléN:
H1.) Proč hraješ na housle?
Měla jsem jako malá sen.....
H2.) Popsala bys své pocity hraní pro vězně?
Jako když jste na poušti a ten hladový písek vsává všechny kapky rosy a deště ....každá kapka se okamžitě vsaje a zmizí v něm, když někdo bere tóny hned od smyčce, když někdo bere slova hned o rtů...
H3.) Zdá se, že kořeny hudební komunity tvých performancí jsou mnohem otevřenější díky svobodě a pohybu při hraní. Co je důvodem?
Pohyb? Prostě musím.
Autor: Ben Tais Amundssen
Druhá verze rozhovoru:
Nikol:
1.) Záleží na tom, co si myslí člověk o původu lidstva?
Určitě. Ovlivňuje to pak, jak se v důležitých okamžicích zachová. Dělím lidi na dva základní typy — Darwinovce a Steinerovce. Ti první uznávají přírodní výběr, kde silnější přežívá. Šlapou si mnohdy vzájemně po hlavách, lžou si do očí, tahají se za nos.. Steinerovci pak ctí jakési něco, co nás přesahuje. Ti hledají sílu sami v sobě a v zásadních momentech někdy velmi mile překvapí. Přiznám se, že Steinerovci jsou mě bližší. Ale Darwinovce taky respektuji. A aby to bylo ještě trochu složitější — znám Darwinovce, kteří jsou úplně v pohodě a pak Steinerovce, kteří se chovají jako pěkní idioti.
2.) Souhlasíš, že tvůj posluchač by měl být rychlý ke slyšení a pomalý k mluvě?
Jak to myslíš, Bene? Jako aby více naslouchal a méně mluvil? To je na koncertech milejší. Ale ono obecně je dobré na chvíli ztichnout a jen tak se dívat a poslouchat. Mě slova někdy zatěžují. Pomáhají mi pak už mnohdy pouze obrazy nebo metafory. Co jsem začala spolupracovat s HeléN, malujeme většinou už jen obrazy. Používáme barvu jejích houslí a barvu mého hlasu. A někdy hledáme a někdy naopak ztrácíme kontury. Je to zážitek, když se do sebe vpijeme a posluchači se společně s námi projdou tou namalovanou krajinkou. Slova na tohle nestačí. Ta jsou jen vstupní branou.
3.) Inspirují tě víc děti, muži, nebo ženy?
Inspirují mě všichni a to, co se mezi nimi vytváří za situace, vztahy.. Rodiče někdy ubližují dětem, muži ženám, ženy mužům, děti ostatním dětem.. Je tu žárlivost, nenávist, zrada, křivdy, lži, traumata, zranění.. Zároveň láska ve všech podobách, pochopení, usmíření, odpuštění... Všechno dohromady vytváří neskutečnou podívanou a prožívanou, o které mě baví zpívat. Ne vždy už mě to baví všechno znovu a znovu prožívat, ale snažím se i tu odvrácenou stranu našich já respektovat a nechávám ji také více se projevit v mých písních.
4.) Co ti pomůže zpracovávat své pocity? Je těžké sdílet tyto pocity s poslechem veřejnosti?
Pomáhá mi ticho. A odstup. Pocity a myšlenky jsou iluze, které nás ovládají. Baví mě se snažit jim to nedovolit a hledat pak, co je za nimi. Jestli je vůbec něco.. Ale ráda podléhám emocím, když si to můžu dovolit. Skrze ně pak na jevišti nebo pódiu navazuji kontakt. A když se to někdy povede, mám na chvíli blažený pocit, že je skutečně něco, co nás přesahuje.
5.) Jedna z věcí, díky které písnička vytvoří mráz po těle, je naprostá pravda uvnitř ní. A tvoje texty jsou takové. Máš životní písně od jiných umělců, které to dokážou?
Pojem „naprostá pravda“ je něco, co moc neznám. Dál šlapu vodu v řece bezbřehého relativismu, nechápu vůbec nic a někdy už jen čistě ze zvědavosti držím statečně hlavu nad hladinou.. Ty ale asi spíš myslíš jakousi autentičnost projevu.. Pamatuji si na první takový zážitek, kdy mi při poslechu projel mráz po těle. Bylo mi třináct a na diskotéce v rámci středečního pionýra jsem tančila ploužák a k tomu hrál Falco...
6.) Co tě spojuje s HeléN?
Náhoda. Nebo to byla prozřetelnost? Nevím. Každopádně jsem v HeléN potkala někoho, koho jsem si přála potkat.
7.) Budeš hrát někdy i na elektrickou kytaru?
Nejraději bych se jako kytaristku vyhodila z kapely a nahradila někým, kdo to skutečně umí. Ale než potkám toho, koho bych si přála potkat, možná i elektrickou kytaru v některých písních použiji.
8.) Co děláš ráda kromě hudby?
Ráda se válím ve voňavých peřinách třeba celý víkend, ráda si povídám s mojí dospívající dcerkou, protože má v některých věcech daleko víc jasno, ráda si povídám s lidmi, kteří se mi nesnaží vnutit, co si mám o nich myslet, ráda jen tak sedím, koukám, piji kávu a kouřím cigaretu, ráda se miluji s milující a milovanou osobou (nejlépe v těch voňavých peřinách)... Ráda se dívám pod povrch, i když je to někdy nepříjemný až bolestivý.. Mezi modrou a červenou pilulkou volím tu červenou. Moje dcerka prý tu modrou.