HOUPACÍ KONĚ: SOULKOSTEL 8 11 2019 (April 25, 2020)♣¬ BYLO TO TAKHLE: VENKU VÍTR A TMA, CO VÁS SPOLKNE PÁR METRŮ OD DVEŘÍ, JEŠTĚ NEŽ DOJDETE K PRVNÍMU STROMU. ♣¬ Lesní cesta, co se do tý tmy noří, jako kdyby říkala: po mně radši nechoďte a hleďte si svýho. Špičky tmavých smrků proti trochu světlejšímu nebi, jediný světýlko nad vchodem do kostela a pocit, že jste na kraji světa, i když je to nějakých sedmdesát kilometrů od stotisícového Hradce Králové a sto kilometrů od půlmilionové Wroclawi. Pak pod tou bludičkou vejdete do dveří a přímo proti vám dřevěné schody do patra. Do patra v kostele? Tak, patro, vyjdete do něj a ta scenérie jak z bratří Grimmů pokračuje. Rozhlídnout se, očima se chytat různých věcí, podivný směsi tradičního a elegantně ujetýho, jak z dávnejch učebnic kontrakultury, Vokna nebo Živlu. ♣¬ Tohle jsme zažili poprvý na podzim roku 2018, zahráli jsme pak rozestavění do malýho kruhu uprostřed prostoru úplně nasucho akustický koncert — nasucho ve smyslu zvuku, bez mikrofonů a zesilovačů, jinak jsme bez pití rozhodně nebyli, protloukat se v Ústí člověka naučí. Čekali jsme tenkrát jen pár lidí, jeli jsme odněkud a nevěděli jsme o tom místě moc, jen zvěsti a pověsti, nakonec těch lidí bylo víc než dost a dalo nám to definitivně pocit, že ty písničky zesilovače nepotřebujou, že můžou fungovat samy za sebe. Tohle byl pro nás další zlom a začli jsme takhle hrát častějc. ♣¬ No a pak jsme nahráli album Desolation Peak, dělali na naše poměry docela velký koncerty, jezdili jak o život, abysme tu kerouakovskou desku dostali k lidem, když Radiožurnál to za nás neudělá. A pak klasika, chtěli jsme něco jinýho, uzavřít tuhle etapu a zároveň zachytit období, kdy rádi hrajeme i akusticky, troufnout si zase po letech na živák, když ten poslední, Haiku, jsme udělali někdy v roce 2004. Takže loni v létě jsme si vymysleli živý album, tady u toho stolu, kde tenhle průvodce strašidelným lesem vzniká. ♣¬ Dalo by se toho napsat ještě hodně, o lidech, co se o nás královsky postarali, o lidech, co ten listopadovej večer přišli, o nekonečný zvukovce, nekonečných panácích dole na baru, bourákovi Aranovi a jeho písničkách, zimě ve vzduchu a horku pod košilí, kafi v klášterní kavárně, Davidovi, Míše, slaným štrůdlu, problémech se zvukem, který zvukaři nakonec zvládli, o těch lesích a loukách a zastrčenejch silničkách okolo, o cingrlátkovým lustru. Ale proč to psát, snad to najdete v tom, co budete poslouchat. ♣¬ Vybavuju si, jak jsem hned po koncertě vypad zadníma dveřma ven do noci, abych si zapálil cigaretu a trochu se vzpamatoval. Ze tmy se vynořili dva kluci, tak dvacet, pětadvacet, mohli to být klidně Rozenkrantz s Guildensternem, a jeden z nich začal vyprávět o tom, jak mu nějaká naše písnička zachránila v Nízkých Tatrách život. Uf, fakt, pili pivo, ale nebyli pod parou, takový rychlý a intenzivní vyprávění a pak se zas po nich slehla zem. ♣¬ Ten koncert jsme nejen nahráli, s pomocí Honzy Brambůrka a Míry Vaňkáta, ale taky natočili jako filmový záznam, a nebyl to Terry Gilliam, kdo ho režíroval. Ale to je jiná kapitola a o ní později. Podstatný jsou ty písničky a jeden večer a noc v životě, pro který celý tohle kodrcání stojí za to. ♣¬ V košíku bábovku a láhev červenýho, vlk zahnán zpátky do lesa, je dobrý nesejít ze stezky. Ať se vám to líbí.Location: Ústí nad Labem, Czech Republic Album release: April 25, 2020 Record Label: Delta Dunaje Duration: xx:xx Tracks: 01. Desire City 02. Tesaři 03. So Long 04. V noci 05. Cassidy 06. Srpen 07. Vesluju 08. Desolation Peak 09. Říjen 10. Hyde 11. Deckard 12. Houpací koně Credits: ¬ Hudba Houpací koně ¬ Slova Jirka Imlauf ¬ Zvuk Jan Brambůrek a Míra Vaňkát ¬ Produkce, mix a mastering Jan Brambůrek ¬ Grafický design Lukáš Franz ¬ Fotografie Tereza Kunderová ¬ Poděkování Ondra Bartoš, Michal Bořke, Jan Činčera & Studio Činčera, Jiří Henych, Michal Hogenauer, Honza Holinger, Sebastián Kučkovský, Petr Kuneš, Kryštof Melka, Adam Nenadál, Petr Osoba, Michal Pařízek, Miloslav Pecháček, Milan Poživil, Michal Reich, Marie Špičáková ¬ Nahráno v Soulkostele, listopad 2019. ¬ Deska vznikla za podpory města Ústí nad Labem. ♣¬ Akustická nahrávka natočená během listopadového koncertu v Soulkostele, odsvěceném kostele Panny Marie Pomocné, ukrytém v broumovských lesích nedaleko polských hranic. Tracklist tvoří průřez posledními studiovými nahrávkami (Hotel Palace, Everest, Kde jste mý přátelé dneska v noci?, Desolation Peak). FB: https://www.facebook.com/houpacikone Twitter: https://twitter.com/houpacikone Website: https://houpacikone.cz/
Kliknutím na Přijmout cookies dáváte souhlas s uložením vybraných cookies (nutné, preferenční, výkonnostní, marketingové). Cookies mají za cíl zlepšit fungování našeho webu, měřit jeho výkonnost a využívat naši reklamu cíleně. To jaké cookies budou uloženy, můžete svobodně rozhodnout pod tlačítkem Upravit nastavení. Prohlášení o cookies.
Využíváme soubory cookies a další technologie pro lepší uživatelský zážitek na webu. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.
Tyto cookies jsou nezbytné pro zajištění základní funkčnosti webových stránek.
Preferenční cookies slouží pro zapamatování nastavení vašich preferencí pro příští návštěvu.
Výkonnostní cookies monitorují výkon celého webu.
Marketingové a reklamní cookies se využívají k měření a analýze webu.
♣¬ Lesní cesta, co se do tý tmy noří, jako kdyby říkala: po mně radši nechoďte a hleďte si svýho. Špičky tmavých smrků proti trochu světlejšímu nebi, jediný světýlko nad vchodem do kostela a pocit, že jste na kraji světa, i když je to nějakých sedmdesát kilometrů od stotisícového Hradce Králové a sto kilometrů od půlmilionové Wroclawi. Pak pod tou bludičkou vejdete do dveří a přímo proti vám dřevěné schody do patra. Do patra v kostele? Tak, patro, vyjdete do něj a ta scenérie jak z bratří Grimmů pokračuje. Rozhlídnout se, očima se chytat různých věcí, podivný směsi tradičního a elegantně ujetýho, jak z dávnejch učebnic kontrakultury, Vokna nebo Živlu.
♣¬ Tohle jsme zažili poprvý na podzim roku 2018, zahráli jsme pak rozestavění do malýho kruhu uprostřed prostoru úplně nasucho akustický koncert — nasucho ve smyslu zvuku, bez mikrofonů a zesilovačů, jinak jsme bez pití rozhodně nebyli, protloukat se v Ústí člověka naučí. Čekali jsme tenkrát jen pár lidí, jeli jsme odněkud a nevěděli jsme o tom místě moc, jen zvěsti a pověsti, nakonec těch lidí bylo víc než dost a dalo nám to definitivně pocit, že ty písničky zesilovače nepotřebujou, že můžou fungovat samy za sebe. Tohle byl pro nás další zlom a začli jsme takhle hrát častějc.
♣¬ No a pak jsme nahráli album Desolation Peak, dělali na naše poměry docela velký koncerty, jezdili jak o život, abysme tu kerouakovskou desku dostali k lidem, když Radiožurnál to za nás neudělá. A pak klasika, chtěli jsme něco jinýho, uzavřít tuhle etapu a zároveň zachytit období, kdy rádi hrajeme i akusticky, troufnout si zase po letech na živák, když ten poslední, Haiku, jsme udělali někdy v roce 2004. Takže loni v létě jsme si vymysleli živý album, tady u toho stolu, kde tenhle průvodce strašidelným lesem vzniká.
♣¬ Dalo by se toho napsat ještě hodně, o lidech, co se o nás královsky postarali, o lidech, co ten listopadovej večer přišli, o nekonečný zvukovce, nekonečných panácích dole na baru, bourákovi Aranovi a jeho písničkách, zimě ve vzduchu a horku pod košilí, kafi v klášterní kavárně, Davidovi, Míše, slaným štrůdlu, problémech se zvukem, který zvukaři nakonec zvládli, o těch lesích a loukách a zastrčenejch silničkách okolo, o cingrlátkovým lustru. Ale proč to psát, snad to najdete v tom, co budete poslouchat.
♣¬ Vybavuju si, jak jsem hned po koncertě vypad zadníma dveřma ven do noci, abych si zapálil cigaretu a trochu se vzpamatoval. Ze tmy se vynořili dva kluci, tak dvacet, pětadvacet, mohli to být klidně Rozenkrantz s Guildensternem, a jeden z nich začal vyprávět o tom, jak mu nějaká naše písnička zachránila v Nízkých Tatrách život. Uf, fakt, pili pivo, ale nebyli pod parou, takový rychlý a intenzivní vyprávění a pak se zas po nich slehla zem.
♣¬ Ten koncert jsme nejen nahráli, s pomocí Honzy Brambůrka a Míry Vaňkáta, ale taky natočili jako filmový záznam, a nebyl to Terry Gilliam, kdo ho režíroval. Ale to je jiná kapitola a o ní později. Podstatný jsou ty písničky a jeden večer a noc v životě, pro který celý tohle kodrcání stojí za to.
♣¬ V košíku bábovku a láhev červenýho, vlk zahnán zpátky do lesa, je dobrý nesejít ze stezky.
Ať se vám to líbí.
Album release: April 25, 2020
Record Label: Delta Dunaje
Duration: xx:xx
Tracks:
01. Desire City
02. Tesaři
03. So Long
04. V noci
05. Cassidy
06. Srpen
07. Vesluju
08. Desolation Peak
09. Říjen
10. Hyde
11. Deckard
12. Houpací koně
Credits:
¬ Hudba Houpací koně
¬ Slova Jirka Imlauf
¬ Zvuk Jan Brambůrek a Míra Vaňkát
¬ Produkce, mix a mastering Jan Brambůrek
¬ Grafický design Lukáš Franz
¬ Fotografie Tereza Kunderová
¬ Poděkování Ondra Bartoš, Michal Bořke, Jan Činčera & Studio Činčera, Jiří Henych, Michal Hogenauer, Honza Holinger, Sebastián Kučkovský, Petr Kuneš, Kryštof Melka, Adam Nenadál, Petr Osoba, Michal Pařízek, Miloslav Pecháček, Milan Poživil, Michal Reich, Marie Špičáková
¬ Nahráno v Soulkostele, listopad 2019.
¬ Deska vznikla za podpory města Ústí nad Labem.
FB: https://www.facebook.com/houpacikone
Twitter: https://twitter.com/houpacikone
Website: https://houpacikone.cz/