OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » NEWS » Humanist — Humanist
HUMANISTUS flag             Humanist — Humanist (21 Feb., 2020) Humanist — Humanist (21 Feb., 2020)
♦⇒    Humanist skutečně zachycuje podstatu našeho složitého lidského úsilí versus ostrou realizaci odpovědí, které nekonečně hledáme, a všech zápasů, které tento úkol přináší. Jak sám Marshall říká, hudba zkoumá „… způsoby, jak zjistíme význam, samotné osvobození lidského ducha“. Album má skutečnou hloubku a autentičnost, něco, po čem všichni umělci touží. Okamžitá důvěryhodnost „humanisty“ nepochybně je poněkud odvozena z inherentní spolupráce na tomto projektu, avšak Marshallovi musí být dána obrovská zásluha za to, že má jasnou vizi, odvahu a vytrvalost, aby ji mohl tak dobře vykonat. Vynikající debut! Mluvená slova v „Mortal Eyes“ mohou být trochu vzácná a občas materiál zdánlivě nesouvisí — holt důsledek přirozeného rizika experimentů.  do 21. století. Ale když se to sejde dohromady, je to ohromující. Je to velmi působivé a určitě by vyhovovalo plně dramatizovanému představení. Album totiž není prezentováno v chronologickém pořadí, což ztěžuje rozpoznávání změn stylu a sestavy, ale prokazuje konzistentnost dlouhodobého Marshallova způsobu psaní. Pak synergicky působí vzácné vzrušení, když narazíte na časovou kapsli, jako je „Lie Down“, zejména když se její obsah líbí funkovým znalcům, kulturním antropologům stejně jako příležitostným posluchačům. Z alba nevyhnutelně vzniká pocit kompilace, ale Marshallova hudba přináší soudržnost, protože uvolňuje goth~styl do 21. století.   Komplet, vytvořený z 15 písní, po krátkém vysvětlujícím „Intru“, skočí přímo do jádra děje s Marshallem a Laneganem. „Kingdom“ nabízí trochu juxtapozice (♦), protože texty odkazují na „jízdu do království“ a doprovod duchů. Nicméně hudba je těžce moderní a skvěle elektrifikovaná. Pěkný hluboký grunt odděluje „Kingdom“ od jejího nástupce „Beast of the Nation“, která nabízí silnou, doprovázející basovou kytaru uprostřed pěkně ​​svižného tempa, udržující krok s „vlakem“, zmiňovaným v textech Laneganem. Ještě malý moment: nejste si zcela jisti, kdo je Rob Marshall? GUITARIST MAGAZINE o něm napsal: „Jeden z nejlepších britských kytaristů za posledních 25 let.“
♦⇒    Poté, co strávil lepší část dvou desetiletí jako uctívaný, ale do značné míry neznámý talent, se Marshall nedávno dostal do popředí a pomáhal rockovému zpěvákovi Marku Laneganovi při jeho dvou posledních albech — „Gargoyle“ (2017) a „Somebody’s Knocking“ (2019). S tímto vědomím lépe chápeme, jak lákavé je album „Humanist“ s Laneganem, Dave Gahanem z Depeche Mode, společně s Carlem Hancockem Ruxem, Johnem Robbem, Joelem Cadburym a řadou dalších hostujících interpretů. Vokalisté zde představují více než komplexní rejstřík hostujících performancí: představují širokou škálu hudebníků, kterým Marshall propůjčil svůj talent a odborné znalosti. Zde vracejí laskavost a spíše hledají sílu v synergii, než ředění v nadbytku. To vše říká: „Humanist“ je úžasný zvukový snímek naděje, ztráty, energie, deprese a především lidského projevu. Shrňme si to: jak se plní sny? Právě takto. Závěrem citace samotného Roba Marshalla:
♦⇒    „Můžu trochu zpívat, v některých skladbách opravdu zpívám a také jsem napsal některé vokální party, ale vždy jsem dával přednost umění spolupráce, myslím, že takový je celý můj život v kapelách ... takže jsem měl tento „seznam přání“ zpěváků, které jsem vždy miloval, ty jsem předával svému manažerovi spolu s některými ranými demy ... Měl jsem vskutku očekávání, že mi bude řečeno NE. K mému překvapení téměř všichni řekli ano..., a bylo to také nadšené ano. Byl jsem ve vytržení. Pořád jsem toužil — pracovat s některými z mých hudebních hrdinů“.
♦⇒    Hymny a balady vycházejí z bouřlivého a robustního vybavení, které evokují rozmanité skupiny jako Doves, Killing Joke, UNKLE a labely jako Factory Records. To vše poskytuje ideální nastavení pro Robův výrazný kytarový zvuk. S divergentními a odvážnými inscenacemi v duchu Martina Hannetta, příchutěmi Joy Division a Durutti Column kontrastují s imaginacemi Sigur Rós — bez ohledu na to, kým to vše bylo inspirováno a odkud to vyšlo — Humanist je to, co potřebujeme.
♦⇒    „Jsem docela rád potichu a zasněný,“ přemítá, „má hlava je daleko v oblacích myšlenek a představivosti, ale jsem poháněn k tomu, abych byl opravdový a autentický, jak jen být mohu — hudebně se snažím tlačit to dopředu a využít vše, co mám; nikdy to nebyla reálná volba, ale jediná věc, kterou jsem kdy cítil, že mohu udělat — plavat s přílivem, přijmout svůj osud, jezdit na vlnách. Jsem plachý člověk, ale na pódiu mě kytara vede k místu vrozené důvěry, takže myslím, že právě tam se cítím nejkomfortněji.“
(♦) Poznámka: Juxtapozice je postavení dvou věcí vedle sebe, ať jde o předměty, fakta, názory, obrazy nebo texty. Taková juxtapozice nasvítí každou věc z nové perspektivy, její význam se rozšíří a posune.    Rob Marshall and Dave Gahan 
Location: hails from Teesside in the North East of England
Album release: 21 February 2020
Record Label: Ignition Records
Duration:     67:24
Tracks:
01. Intro   0:57
02. Kingdom (feat. Mark Lanegan)   4:57
03. Beast of the Nation (feat. Mark Lanegan)   4:20
04. Shock Collar (feat. Dave Gahan)   4:00
05. Lie Down (feat. Madman Butterfly)   3:45
06. Ring of Truth (feat. Carl Hancock Rux)   5:31
07. Skull (feat. Mark Lanegan)   4:00
08. English Ghosts (feat. John Robb)   8:43
09. In My Arms (feat. Joel Cadbury)   3:49
10. When the Lights Go Out (feat. Mark Gardener)   4:40
11. Truly Too Late (feat. Ilse Maria)   4:40
12. How’re You Holding Up (feat. Ron Sexsmith)   3:00
13. Mortal Eyes (feat. Carl Hancock Rux & Joel Cadbury)   5:43
14. Shoot Kill (feat. Jim Jones)   3:20
15. Gospel (feat. Mark Lanegan)   5:59
Personnel:
♦⇒    Masterfully conducted by Rob Marshall (guitarist of Exit Calm and co~writer of Mark Lanegan’s celebrated „Gargoyle“ (2017) a „Somebody’s Knocking“ albums) who wrote, played and produced all the music here, Humanist is a swirling Niagara of fuzzed~out industrial melody and noise, that has attracted an all~star cast of collaborators including Mark Lanegan (Queens Of The Stone Age), Dave Gahan (Depeche Mode), Mark Gardener (Ride), Carl Hancock Rux (David Holmes, Portishead), John Robb (The Membranes), Joel Cadbury (UNKLE), Ilse Maria, Ron Sexsmith and Jim Jones (The Jim Jones Revue, Thee Hypnotics).
Review
by Sam Shepherd
published: 19 Feb 2020 ⌈ Score: ★★★★½ 
♦⇒    The project of Rob Marshall, Humanist is a dense and intense experience, which one could argue expertly reflects the general mood of the world today. If you’re going to examine such topics as death, mortality and the pointlessness of existence then it helps to have a fantastic voice to lead the charge. Whilst Marshall handles the musical and production aspects of Humanist, he has, rather fortunately, an incredible selection of guest vocalists on hand to complete his vision.
♦⇒    It might be becoming a little bit clichéd to have Mark Lanegan as a guest vocalist on your album these days. Everybody’s doing it, and with good reason; his instantly recognisable vocals not only make almost any song sound better, but they lend a sense of authority, authenticity and most importantly, soul. Lanegan’s appearance here is not that of a journeyman or hired hand however, for Marshall has worked with him before as a co~conspirator on Lanegan’s albums Gargoyle and Somebody’s Knocking. The pair has a considerable history, so it’s not as if getting him in for a few guest spots is entirely unexpected, nor is it a cynical attempt to give the album a boost by attracting the Lanegan faithful. He’s been chosen because he fits these songs perfectly.
♦⇒   After a brief scene setting introduction of noise (cavernous rumbles and what sounds like the thrum of fume spewing traffic), things get underway with the understated but darkened minimalism of Kingdom. Lanegan wastes no time in establishing the mood “I’m riding through the kingdom, ghost is riding by my side” he muses in that familiar gruff way, that sounds more and more like Johnny Cash with every release. Beast Of The Nation ups the ante somewhat with its thunderous bassline, guitar scree, and carefully constructed atmospherics. Lanegan finds himself on the train to nowhere, a place he’ll never leave. It seems clear that wherever he’s leaving in favour of nowhere isn’t exactly the kind of place you’d want to hang out either.
♦⇒    Lanegan crops up again later on Gospel, which finds him discussing his right to travel with the train conductor, although it’s never clear whether he’s still nowhere~bound. Such details quickly become irrelevant however as the song builds towards a squalling outpouring. As the music around him cries out with a frantic energy, Lanegan delivers an apparently effortless vocal that nonetheless tugs at your heartstrings relentlessly.
♦⇒    Whilst Lanegan’s presence on Humanist is the most regular, he’s joined by a host of other vocal talent that gives the album a wider scope and range. Interestingly, perhaps the best song on the album is not fronted by Lanegan, but by Depeche Mode‘s Dave Gahan. Shock Collar finds Gahan at the top of his game. Guitars soar and cry like circling birds, as Gahan conjures images of what might be battlefields, but could just as easily be a foretelling of environmental disaster. Its power is in its repetition, the need to begin again is clear, as is the fact that Gahan has never lied and is in possession of a halo (in this song at least). There’s something undeniably beautiful and emotive about Shock Collar, it never fails to hit hard, and it’s all down to an incredible and impassioned performance from Gahan.
♦⇒    Marshall is clearly adept at pulling extraordinary performances from his collaborators, because there’s not a false step or damp squib on the entire album. The darkened motorik hum of English Ghosts finds John Robb of The Membranes, digging beneath the pavements of London and growling about the rain and secrets before twisting his voice into a squeal reminiscent of a Coltrane solo. When The Lights Go Out features Ride‘s Mark Gardener and is perhaps unsurprisingly a fine and hazy slab of shoegaze.
♦⇒    Ring Of Truth with Carl Hancock Rux, is an almost ambient piece, crawling along with dark intent. It’s a beautifully delivered song, and it’s impossible not to hear elements of Davd Bowie‘s later work as it plays out. Mortal Eyes, Hancock Rux’s other contribution is similarly dark, coming across like a drawn out meditation on The Cure and The Sisters Of Mercy.
♦⇒    Ultimately, the whole album is a triumph of collaboration and should be seen as a celebration of the artistic vision of Rob Marshall. There’s not a misstep on a single track, and there’s a depth here that rewards repeated listens. It’s a bit early to be talking about albums of the year, but don’t be surprised to see Humanist making the lists come December. 
Also:
Adrian Breeman, FEBRUARY 18, 2020. Score: 4.5 out of 5 stars
By Rob Laing, FEBRUARY 10, 2020. 

NEWS

26. 3. 2020

VLADIMIRA KRCKOVA

26. 3. 2020

The Dandy Warhols

26. 3. 2020

Pearl Jam — Gigaton

24. 3. 2020

Beck — Deep Cuts

archiv

ALBUM COVERS XI.

The Growlers — Natural Affair (25th Oct. 2019)
Tais Awards & Harvest Prize
Strachovská 520, Pelhřimov, CZE
+420608841540