Jerskin Fendrix — Winterreise (April 17, 2020)

UK FLAG     Jerskin Fendrix — Winterreise (April 17, 2020)   Jerskin Fendrix — Winterreise (April 17, 2020)↵   A zde máme Brixton Windmill scénu. Serpentinový tanec různých žánrů a osob. Byl jako vzdálený mezihvězdný objekt, rozsah jeho slávy lze kvantifikovat pouze množstvím světla zkresleným gravitačním tahem. Podle všeho je to tento vznešený talent — uslyšíte příběhy jeho avantgardní opery inscenované na V&A — ale to, co nás i vás vždycky zajímá: jak vlastně zní? 
↵   Jako klasicky trénovaného klavíristy a houslisty se Fendrixova praxe a ambice rozšiřují daleko za hranice tradiční písně. Očekává se, že jeho debutové album Winterreise odpoví na tuto otázku, ale namísto toho vykreslí nepolapitelný portrét. Fendrix přepíná směr tak divoce a tak často, že kdykoli si myslíte, že ho máte připnutý, zkroutí se a promění v něco úplně jiného. První skladba alba „Manhattan“ začíná elegantním vzkvétáním barokního klavíru, vyzařujícího atmosféru svěží konzervatoře, než zmizí v bažinaté dirge na vrcholu. Ponurým hlasem sám sebe přirovnává ke Skeptě, než se vrátí zpět do zamračené, křičící elektro~punkové sekvence o sňatkových návrzích a nákupu ponožek od Uniqla, a pak sklouzne do šplhající části pomalého, křiklavého anthemického ema o tom, že není dost dobrý, a nakonec se vrhne zpět do off~kilter + no~wave kytarového sóla.
↵   Vzrušující debut, který přináší jedinečný obrat do již průkopnického hnutí. Jerskin Fendrix, elektronický zpěvák a skladatel, který přepíná scénář na avantgardní pop music, vydává své debutové album Winterreise na 12” vinylu, doplněné o brožuru textů a exkluzivních uměleckých děl, kterou vybral Jerskin Fendrix, s vytrhávacím plakátem uprostřed. Umělec narozený v Shropshiru strávil dva roky pěstováním svého soundu v a kolem kultovního místa Brixton The Windmill s Jockstrapem, Black Country New Road a black midi; spolupracovat s ním na vánočním singlu 2018, který obdržel pochvalu a rozhlasové zpravodajství od Iggyho Popa v rádiu BBC 1. Album Jerskin následuje vydání tří kriticky uznávaných singlů, z nichž každý je spárován s nejmodernějšími vizuálními prvky, což se stalo jeho ochrannou známkou od jeho samého počátku prvního online vydání v roce 2018. Winterreise je plodem prvních 3 let Jerskina Fendrixe jako umělce. Toto debutové album pokrývá nepravděpodobnou škálu hudby, sklouzává do Velké Británie, přes Bruce Springsteena, je zde Sibelius, Joanna Newsom, PC Music a doo~Wop z 50. let bez vystoupení. Jerskinova Winterreise, pojmenovaná po Schubertově Winterreise, předává stejnou zprávu: pokud trávíte příliš dlouho času psáním breakup~alba, stane se něco divného.
Dovětek: jeho rytmická tvorba je jedinečná, jeho instrumentace plodná a jeho lyrika vtipná a bohatá. Přesto však stále přemýšlíte, kdo v jádru Jerskin Fendrix opravdu je. Album zní, jako by měl na sobě jeden opulentní a opojný převlek za druhým, ale nikdy neodhalil, kdo leží pod ním. Winterreise prokázalo svou brilanci, ale také potvrdilo pouze svůj status hádanky.  Jerskin Fendrix ©Author: Tom Porter
Location: London, UK
Album release: April 17, 2020
Record Label: Untitled (recs)
Duration:     41:08
Tracks:
01. Manhattan   7:26
02. Onigiri   2:39
03. Last Night In New York   5:51
04. Black Hair   5:23
05. Swamp   4:12
06. A Star Is Born   3:00
07. I’ll Clean Your Sheets   2:56
08. I’ll Wait For It   3:02
09. Depecc   2:52
10. Oh God   3:47
Credits:
↵   Written and produced by Jerskin Fendrix
↵   Vocals recorded by Oskar Winberg (1~4, 6~10) & Dave Mountain (5)
↵   Mixed by Dyre Gormsen at Eastcote Mastering (1~4, 6~10) & Dave Mountain at The Attic Sounds (5)
↵   All tracks mastered by Dyre Gormsen at Eastcote Mastering
↵   Art direction and design by Jerskin Fendrix, and Kieran Riddiough at Nice Swan Creative Jerskin Fendrix
Review
Words by Tristan Gatward ⌊ JUNE 12 2020 ⌋ Score: 9/10
↵   Jerskin Fendrix is a polymath — a Cambridge~educated, classically trained pianist and violinist — but the kind of Renaissance man who seems to have hypothesised his worldly knowledge from a lifetime spent indoors, playing Tekken and marvelling at the studio soundtracks of PlayStation~era video game music, fantasising dystopian character studies macerated by a world that’s slowly eating itself. His debut album Wintereisse walks a disorientating path — he’s the one at the front, oil~lit lantern flickering with a Dickensian charm, beckoning you to come and join him.
↵   There are ghost stories, of course, but instead of an actual ghost it’ll be a braid of hair seeking revenge on an ex~husband. Next to that, it’ll be a song about white rice balls wrapped in seaweed (why they’re not sushi, and why they go so well in an 11th Century Japanese picnic). You’ll be neck~deep in a coffee table book, rattling through a brief history of European sculpture, listening to every lyric from the B~Sides of Nick Cave, Rowland S. Howard and The Birthday Party, and none will help you understand it. Most of these songs have existed across live shows and hidden Soundcloud links for a few years now — during which time Fendrix has released a charity Christmas single with Black Midi and scored an experimental absurdist opera at the V&A entitled UBU — yet patchworked into his debut album of odd pop songs, it feels like the first time hearing many of them.
↵   Winterreise (translated as “winter’s journey”) takes its title from Schubert’s grief~stricken, desolate piano~led song cycle of the same name, in which a solitary traveller wanders far away into the cold, dark night, his teardrops turning into ice as he longs to freeze his heart and preserve the memories of his lost love. Jerskin’s debut conveys the same message, the album notes say, “that if you spend too long writing a break~up album, something weird will happen.” To subvert that sentence slightly, not much happens that isn’t weird. Fendrix is the narrator and protagonist, flinging pathos, internal monologues and arbitrary references through each song like dirty clothes over a sofa.
↵   A 90~second spree of hushed piano lines the entrance to this new world, sounding like an over~expressive, once~professional musician who’s landed a last minute gig at the local ballet school. Desperate to impress, they progressively play the keys faster and more off~piste, expecting the dancers to stop and the audience of rich parents to look over and realise their genius. Get your phones out — this isn’t a pensioner playing Bach overtures on the colourful piano at King’s Cross Station.
↵   Like everything that we’ve come to know about Jerskin Fendrix, as soon as Winterreise starts to sound like something, it instantly stops sounding like that thing. The aggravated romantic ballad ‘Manhattan’ is a seven~minute triptych, paling off into rumbling synths, as comically squeaky vocals embark on a macho manifesto, getting squeakier and squeakier the more masculine the lyrics become. ‘Onigiri’ lays bare a trap beat and jumps on it with heavy shoes. There are musical touchstones: a cathartic balance of UK grime and J~Pop, of frantic electronics, propulsive kick drums and arid, punchy 808 claps. The tug~of~war between PC Music and first~wave emo on ‘Last Night in New York’ thrusts Fendrix’s heavily digitised vocal into a time warp with palpable menace.
↵   Track~by~track, it sounds like we’re inside the head of someone trying to win the girl through an outdated internet tutorial. The three~pronged attack of ‘Black Hair’, ‘Swamp’ and ‘A Star Is Born’ is filled with sinister brilliance, conflating ancient ghost stories about being attacked by some hair with the cast of Crazy Rich Asians. Even the sweetest moments are pinned down by an incipient violence that aligns Jerskin’s vapidity with Patrick Bateman’s self~awareness. He lists his flaws as if the album were a simple self~betterment programme, comical and illegal in the same breath (“I overseason my food, I text girls when I’m drinking”). He then role plays a romantic dinner date, building to crescendo (“I dreamt I cooked you dinner, and God the food was good, and you said Jerskin Fendrix, I never knew!”). Wake up and smell the Old Spice; it’s romance in the age of restraining orders.
↵   As we leave the PC~grating fire and brimstone, the ending of Winterreise actually starts to sound quite beautiful (at least, a string~soaked ‘I’ll Clean Your Sheets’ is the first love song that doesn’t sound like it was sung by a serial killer). Digitised waltzes through theatrical false starts, grandiose in~your~head characters and downbeat monologues from movie stars that should really be sitting in a dark room with a John Carpenter soundtrack turn into sedated ‘50s doo~wop ballads. Winterreise curtails this terribly compelling despair, like it’s vacuum packed the self~destructive eroticism of Leonard Cohen’s Songs of Love and Hate and is trying to play it over the scene d’amour in Hitchcock’s Vertigo. All we’re left with is one~way co~dependence, a razor blade, and the most weirdly moreish pop album of the new decade so far.
↵  https://www.loudandquiet.com/
Also:
By Fred Waine ⌊ 4th May 2020 ⌋ Score: ★★★★
↵  https://cherwell.org/2020/05/04/review-jerskin-fendrixs-winterreise/
Bandcamp: https://jerskinfendrix.bandcamp.com/album/winterreise
Instagram: http://instagram.com/jerskinfendrix
FB: https://www.facebook.com/jerskinfendrix
Label: https://untitledrecs.bigcartel.com/product/jerskin-fendrix-winterreise-12inch-vinyl-booklet-tear-off-poster
Soundcloud: https://soundcloud.com/user-292224771