OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » NEWS » Keaton Henson — Six Lethargies
Keaton Henson — Six Lethargies (Nov. 8, 2019)                Keaton Henson — Six Lethargies (Nov. 8, 2019) Pamela MÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃéndez ÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃâ Time (22 Feb 2019)
↵      Keaton Henson, který trpí depresí, se spojil s „technikem vzrušení z horských masívů“ a vytvořil jedinečný hudební experiment. Známý pro svou neschopnost hrát živě kvůli úzkosti, Keaton předává skrz celovečeráček „Six Lethargies“ svůj příběh orchestru. Neúčinkuje v něm. Dovoluje mu, aby byl jeho hlasem a zároveň poskytuje lidské spojení a empatický vhled. Poslal publikum své vysvětlení, aby sledoval jejich reakci. „Šest letargií “ je pohlcujícím večerem hudby hudebníka, umělce a skladatele, zkoumajícího témata duševní nemoci, traumatu a empatie prostřednictvím umění. Šestidílná kompozice, kterou provedla Britten Sinfonia, je doprovázena také multisenzorickým instalačním prvkem, kde byla sledována část publika, přičemž úrovně úzkosti řídila show v reálném čase, tedy dalo by se říct — spoluvytvářela ji. Hudební dílo a večer pokládá jednoduchou otázku: „Když napíšu, jak se cítím, budeš se cítit stejně?“
↵      Chronická úzkost mu brání v cestování, ale klasická hudba nabízí východisko. Keaton Henson je uměcem v pravém slova smyslu, je sice zpěvák~skladatel, básník, ovšem je také keramik. Své instrumentální album „Romantic Works“ začal psát v „klasičtějším“ stylu, inspirovaném Pärtem, Glassem a Goreckim. A výsledek? V roce 2018 to vše vyústilo v 70~ti minutovou smyčcovou symfonii. „Six Lethargies“ je jeho sedmé studiové album.                                                           ↵             Alexander Buhr, generální ředitel Decca Classical Label Group, říká: „Jsme velmi nadšeni, že můžeme přivítat Keatona Hensona v rodině Mercury KX. Je to opravdu zvláštní umělec s neklidnou a kreativní myslí. Keaton má jedinečný hlas napříč všemi hudebními a výtvarnými uměleckými formami, ve kterých se vyjadřuje. Jsme hrdí..., rádi s ním pracujeme na jeho klasických dílech.“ Vedle alb a skladeb vydal Keaton pět knih, uspořádal výstavy svého vizuálního umění v mezinárodním měřítku, spolupracoval s baletem a filmem a také vydal hyperbolické experimentálně~elektronické album pod aliasem „Behaving“.
↵      Ne každý projekt dopadl dobře. Když Keaton otevřel výstavu v galerii Shoreditch s názvem „Gloaming“, přišel s novou myšlenkou provedení řady intimních koncertů v domově pro panenky. I když to mělo požadovaný účinek, který zmírnil jeho výkonnostní úzkost, byl nucen hrát téměř tři po sobě jdoucí dny. „Bylo to docela brzy v mé kariéře a nebyl to nutně dobře promyšlený nápad,“ říká. „Vždycky jsem byl ochoten se podrobit jiným těžkostem, abych se vyhnul specifickému pocitu, že jim budou čelit stovky či tisíce lidí. Nejlepší způsob, jak lidem pomoci a zlepšit společnost obecně, je empatie.“
Birth name: Keaton Henson
Born: 24 March 1988, London, England
Location: London, UK
Album release: Nov. 8, 2019
Record Label: Mercury KX / Rough Trade
Duration:     64:43
Tracks:
1. Initium   9:33
2. The Falling   11:32
3. Trauma / In Chao   6:48
4. Unease Concerto — Cadenza   3:36
5. Unease Concerto   10:19
6. Lament   10:35
7. Breathing Out   12:20
Review
by Nicoletta Wylde, published: 4 Nov 2019. Score: ★★★★½
↵      Keaton Henson is the sound of sadness, of anxiety, of pain, of abject, unparalleled depression — filtered through a piano and a guitar, spoken aloud when we ourselves just… can’t.
↵      This is meant, of course, in the most complimentary of ways. Anyone who has struggled with their mental health has to but Google a picture of Henson, and it’s there — a rake~thin wiry frame, bearded, with that look in his eyes. Famously, the singer wears his heart on his sleeve and bravely uses his poetry, his careful music, his lilting sadness to draw us in and hold our hands, stoically saying: “It’s ok not to be ok.
This is the universal theory behind his prior releases Birthdays, Romantic Works and Kindly now. Careful and sparse lyrics interlock with careful piano work, less of a battle cry and more of a whisper of acceptance, all of it guaranteed to communicate with those of us who battle the heavy weight of temporal ennui.
↵      Six Lethargies is an expansion on this theme. Withdrawing from society and obsessed with the relationship between music and emotions, Henson spent his time building art and translating it into music, consulting psychologists, music theorists and neuroscientists on just how music can move us. Eventually, he split his work into six tracks of around 10 minutes apiece, and Six Lethargies was born into the universe with a flutter.
↵      The music itself is entirely orchestral. Opening with swirling, cyclical violins, Initum is akin to falling down a rabbit hole, but with Henson at our side. Right into the belly of the beast we’re drawn, with volume and vigour, until calmly we’re deposited into the waiting arms of The Falling, a careful tiptoe along the edge many of us have contemplated that descends into a frantic anxiety dream. Trauma / In Chao underlines the relentless, background drone of surviving trauma — building to an explosive finale.
↵      We drop further still into Unease Concerto — Cadzena, aptly named as jumpy violins alone send skin shivers ablaze, and on into Unease Concerto, which scoops up these violins and integrates them into a euphoric exchange of this nervous energy, becoming a beautiful orchestral piece which then returns us back to unease just as quickly. Lament is our lullaby, carefully moving into the final track Breathing Out, during which slight violins help us expel the narrative demons we have fought. 
↵      The first outing for the album, at the Barbican, involved wiring up the audience to a set of lights that changed based on their emotions. Thus, they became the show and Henson, watching carefully from the audience, opened up Six Lethargies to reactions outside his own.
↵      That’s the ultimate stroke of genius behind the music on this album. It’s immersion; equal parts exorcism and catharsis. A scream in a crowd and a yell into the darkness. It’s an expression of what we should all do with our trauma, which is open up, share, and react to each other with the greatest of support. And that is so unbelievably beautiful, we’re left at the end with a single phrase. Thanks, Keaton. Thanks.
Also:

NEWS

17.11.2019

Margaux

15.11.2019

Cam Cole — I See

15.11.2019

Vertigo — Daleko

archiv

ALBUM COVERS X.

Alela Diane — About Farewell
Tais Awards & Harvest Prize
Strachovská 520, Pelhřimov, CZE
+420608841540