Londýnský vodovod — Nový rozměr

       Londýnský vodovod — Nový rozměr
                           ≈ LONDÝN, hlavní město Anglie, má nyní nejmodernější vodovodní systém na světě. Byl dokončen o dva roky dříve, než se plánovalo, a stál asi 375 milionů dolarů. Odborné znalosti, které byly při stavbě získány, se již prodávají do jiných zemí.
≈ Proč bylo nutné pustit se do tak nákladného projektu a čeho se tím dosáhlo?
Nový za starý
≈ Nejstarší hlavní vodovodní řad byl vybudován v roce 1838. O čtyřicet let později se v chudších čtvrtích města voda ještě nosila v kbelících z obecních pouličních hydrantů. „Když muž s klíčem otočil časně ráno kohoutek, byla to velmi důležitá událost . . ., protože když zase odešel, nevytekla, až do příštího rána nekápla ani kapka vody,“ vypráví jedna spisovatelka.
≈ Viktoriánští inženýři odvedli skvělou práci, když dodávku vody prodloužili do jednotlivých domů. Do různé hloubky pod povrchem ulice pokládali železné hlavní vodovodní potrubí a přípojky do domů. Teď však už potrubí začalo praskat. Svou daň si vybral rostoucí objem motorové dopravy, váha vozidel a vibrace, které vlivem dopravy vznikají, a také větší tlak v potrubí, který je nutný k tomu, aby voda dotekla do velkých vzdáleností — v některých případech až třicet kilometrů. To vedlo často k dopravnímu zmatku, když se ulice musely kvůli opravě hlavního vodovodního řadu uzavřít. Odhaduje se, že 25 procent vody, která se odebírá z rezervoárů v Anglii, se ztrácí kvůli poruchám na vodovodním potrubí.
≈ Kromě toho spotřeba vody v Londýně stoupla za uplynulých sto padesát let z 330 milionů litrů na více než dvě miliardy litrů denně. Pračky, myčky na nádobí, mytí aut a zavlažování zahrad během suchého léta, to vše ke zvýšení spotřeby napomohlo. Nutnost zlepšit zásobování vodou v metropoli začala být naléhavá. Ale co se dalo dělat?
Vysoký cíl
≈ Nahradit staré potrubí pod stávajícím systémem ulic potrubím novým a silnějším nepřipadalo v úvahu. Náklady by byly nepřijatelně vysoké a obtíže Londýňanů neúnosné. A tak byl v roce 1986 vytvořen projekt nazvaný „Temžský hlavní vodovodní okruh“. Pomocí vodovodního okruhu se měla dodávka vody do Londýna výrazně zvýšit. Projektováno je osmdesát kilometrů dlouhé a dvaapůl metru široké hlavní vodovodní potrubí, vlastně tunel, uložený v průměrné hloubce asi čtyřicet metrů pod povrchem. Denně může dovést více než miliardu litrů vody. Tento okruh umožnil, aby byl přítok vody řízen z obou směrů, a tak se může vyřadit z provozu kterákoli jeho část a může se na ní udělat potřebná údržba. Voda protéká z úpraven vody samospádem do tunelu a odtud je čerpána přímo do stávajících místních vodojemů.
≈ Proč musí být nejdelší tunel v Británii v takové hloubce? Protože podzemí Londýna je protkáno běžnými inženýrskými sítěmi a dvanácti železničními systémy. Tunel musí jít samozřejmě mimo ně. Když inženýři nečekaně narazili na hluboké pilotové základy jedné budovy, které nebyly při počátečním průzkumu objeveny, práce se zastavily na více než deset měsíců.

  Numbered map of Greater London boroughs: (London borough - londýnský městský obvod):
01. City (*)
02. Westminster
03. Kensington a Chelsea
04. Hammersmith a Fulham
05. Wandsworth
06. Lambeth
07. Southwark
08. Tower Hamlets
09. Hackney
10. Islington
11. Camden
12. Brent
13. Ealing
14. Hounslow
15. Richmond
16. Kingston
17. Merton
18. Sutton
19. Croydon
20. Bromley
21. Lewisham
22. Greenwich
23. Bexley
24. Havering
25. Barking a Dagenham
26. Redbridge
27. Newham
28. Waltham Forest
29. Haringey
30. Enfield
31. Barnet
32. Harrow
33. Hillingdon
≈ Stavba byla plánována po etapách. Při kopání londýnskou hlínou se neočekávaly žádné velké problémy, ale ražení tunelu bylo nutno asi na rok přerušit už ve výchozím bodě, na jih od Temže v Tooting Bec. Tam se tuneláři dostali do vrstvy písku, která obsahovala vodu pod vysokým tlakem. Ta nakonec tunelovací štít zaplavila. Aby se tento problém vyřešil, stavitelé se rozhodli, že zeminu zmrazí — pomocí vrtů nechali v zemi obíhat solný roztok o teplotě minus 28 stupňů Celsia. Poblíž vyhloubili další šachtu a tak se mohli prokopat vzniklým ledem, vysvobodit pohřbený tunelovací štít a pokračovat v ražení.
≈ Díky této zkušenosti inženýři viděli, že je potřeba vyvinout nový systém zpevňování tunelu betonem. Také začalo být zřejmé, že je potřeba jiný typ tunelovacího štítu, který by si poradil s tak nestabilní zeminou. Řešením byl kanadský tunelovací štít, který vyrovnává tlak země. Byly zakoupeny tři takové štíty a díky tomu se rychlost ražení zdvojnásobila na 1,5 kilometru za měsíc.
Počítačová stavba
≈ Tradiční zeměměřičský průzkum teodolitem se prováděl ze střech, aby se získaly záměrné přímky pro umístění šachet, a výsledky pak byly zkontrolovány elektronicky. Tato metoda byla zpočátku dostačující. Ale jak zajistit, aby bylo přesné navádění v podzemí?
≈ Zde zvítězila moderní technika díky Globálnímu systému pro určování poloh (GPS). Toto mapovací zařízení tvoří satelitní přijímač naladěný na orbitální družici GPS. Zařízení také umí srovnávat signály z řady orbitálních družic. Když byla tato měření vyhodnocena počítačem, poloha 21 šachet a 580 vrtů podél trasy byla přesně zanesena do map organizace Ordnance Survey. Díky těmto údajům získali tuneláři přesnou navigaci.
Řízení počítačem
≈ Uspokojit potřeby šesti milionů zákazníků není nic snadného. Poptávka může kolísat nejen v závislosti na roční době, ale i ze dne na den. To vyžaduje nepřetržité monitorování, aby byl v potrubí správný tlak a aby voda měla neustále dobrou kvalitu. Jak je takové důležité řízení možné? ≈ Díky počítačovému řídicímu systému, který stojí pět milionů dolarů.
≈ Každé čerpadlo je řízeno samostatným počítačem. Náklady na provoz se udržují na minimu díky tomu, že se používá levná elektřina mimo dobu špičky. Centrální počítače v Hamptonu na západ od Londýna řídí celou síť. Počítače získávají data pomocí optických kabelů napojených na vodovod ve stěnách tunelu a přenášejí je na monitory průmyslových televizorů.
≈ Kvalita vody se prověřuje v denních, týdenních a měsíčních intervalech. „Při testování kvality vody se provádí 60 povinných testů na 120 látek. Mezi ně patří rozbory, které zjišťují množství dusičnanů, stopových prvků, pesticidů a chemických rozpouštědel,“ uvádí list The Times. Tato měření se nyní provádějí automaticky a jsou přenášena do výpočetního střediska, kde se vyhodnocují, a je-li potřeba, provádějí se příslušná opatření. Kvalitu vody pravidelně testují také ochutnávači.
Plány do budoucna
≈ Tento zázrak moderní techniky poskytuje obyvatelstvu, které žije na 1500 čtverečních kilometrech Velkého Londýna, již 583 milionů litrů vody denně. Až bude v plném provozu, pokryje asi padesát procent současné poptávky a uleví tak jiným zásobovacím zdrojům.
≈ Ani to však nestačí. Proto se nyní připravují plány, že se prodlouží vodovodní okruh o dalších šedesát kilometrů. Je to opravdu důmyslné řešení obtížného problému!  ≈ (viz odkaz Thames Water: http://www.thameswater.co.uk/) / ≈ Další odkaz: BBC News: As well as providing drinking water to 8.5 million customers in London and the south east, the company also manages waste water for about 13.5 million customers.: http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7112787.stm

 Hampton Water Treatment Works, London / Author: Motmit Stanwell and Staines Reservoirs / Author: Andreas Praefcke; June 20, 2011 Podvečerní panarama Londýna / Author: Diliff Abbey Mills Pumping Station F. Bow Locks near Bromley-by-Bow, London UK which allow passage between the tidal Bow Creek section of the River Lee and the Limehouse Cut (part of a canal). The locks are administered by British Waterways. / Author: Gordon Joly; November 22, 2004 The Victorian Abbey Mill pumping station on the London trunk sewerage system - now disused. "The Octagon", Crossness Pumping Station (opened 1865), architect Charles H. Driver / Photo: Steve Cadman, June 2, 2007

Londýnský vodovod — Nový rozměr

---

 

 

NEWS

archiv

ALBUM COVERS X.