OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » EDITORIAL » Peří — Konstrukční zázrak
Peří — Konstrukční zázrak
„Až příliš dokonalé“

                        Peří — Konstrukční zázrakPeří — Konstrukční zázrak≡   SILNÝM mávnutím křídel se racek vznese k obloze. Potom krouží a bez námahy stoupá ve větru. Stačí, aby nepatrně upravil úhel křídel nebo ocasu, a zůstane téměř nehybně stát ve vzduchu. Díky čemu to všechno dokáže, a navíc s takovou elegancí a dokonalostí? Do značné míry za to vděčí svému peří.
≡   Ptáci jsou dnes jedinými opeřenými živočichy. Většinou mají několik druhů peří. Nejnápadnější je obrysové peří, které jim dává hladký aerodynamický tvar. K obrysovému peří patří také letky a ocasní pera, která jsou nezbytná k létání. Například obrysové peří kolibříka se skládá z necelého tisíce takových per, ale labuť jich má 25 000.
≡   Peří je konstrukčním zázrakem. Osu pera tvoří takzvaný stvol neboli osten, který je pružný a současně neuvěřitelně pevný. Z něj vyrůstají řady větviček, které tvoří hladký prapor neboli plochu pera. Větvičky drží pohromadě díky stovkám drobounkých háčků, které do sebe zapadají jako zuby zipu. Když se háčky od sebe oddělí, pták je dokáže zase spojit tak, že je projede zobákem. Když rozpojené větvičky protáhnete mezi prsty, může se to podařit i vám.
≡   Peří na křídlech je nápadně asymetrické — prapor je užší na náběhové hraně. Díky takovému tvaru každé pero funguje jako miniaturní křídlo letadla a poskytuje vztlakovou sílu potřebnou k letu. Když se na nějaké velké pero z ptačího křídla pozorně podíváte, všimnete si, že na spodní straně stvolu je rýha. Tento jednoduchý konstrukční prvek posiluje osu pera a současně umožňuje, aby se mohlo pružně ohýbat a přitom se nezlomilo.
Různé typy peří a jejich funkce
≡   Mezi obrysovým peřím rostou mnoha ptákům jednak dlouhá tenká pera, kterým se říká vlasová, a jednak takzvaná drobivá pera. Předpokládá se, že nervová zakončení v kořenech vlasových per upozorňují ptáka na rozčepýřené obrysové peří a možná mu i pomáhají určovat rychlost letu. Drobivá pera na rozdíl od všech ostatních druhů per neustále dorůstají a nikdy nevypadnou. Jejich větvičky se rozpadají na jemný prach, díky kterému peří odpuzuje vodu.
≡   Peří také chrání ptáky před horkem, chladem a ultrafialovým zářením. Například různým druhům mořských ptáků se dobře daří navzdory tomu, že jsou vystaveni mrazivému oceánskému větru. Jak je to možné? Mají totiž téměř nepropustnou vrstvu obrysového peří, pod kterým je navíc hustá, zhruba dvoucentimetrová vrstva jemného, prachového peří. Ta pokrývá skoro celé tělo. Prachové peří je tak účinný tepelný izolátor, že se mu zatím nevyrovná žádný syntetický materiál.
≡   Peří se po určité době opotřebuje a ptáci se ho zbavují při pelichání. Staré peří vypadne a místo něj naroste nové. U většiny ptáků vypadávají letky a ocasní pera v takovém pořadí, aby ptáci byli stále schopní letu.
„Až příliš dokonalé“
≡   Bezpečná letadla jsou výsledkem pečlivé práce konstruktérů, techniků a dalších odborníků. A jak je to s ptáky a peřím? Vzhledem k tomu, že zkameněliny o vývoji peří nesvědčí, mezi evolucionisty probíhají bouřlivé diskuse o jeho původu. Časopis Science News uvedl, že diskuse se vyznačují „fanatickým zápalem“, „jedovatými urážkami“ a „paleontologickou rozvášněností“. Jeden evoluční biolog, který zorganizoval sympozium o evoluci ptačího peří, přiznal: „Nikdy by mě nenapadlo, že by nějaký vědecký námět mohl vést k takovým projevům nevychovanosti a k takové zahořklosti.“ Pokud by bylo jasné, že se peří vyvinulo, proč jsou diskuse o tomto procesu tak bouřlivé?
≡   „Problémem je, že peří je až příliš dokonalé,“ říká Manual of Ornithology—Avian Structure and Function (Ornitologická příručka — Stavba a funkce ptačího těla), kterou vydala Yaleova univerzita. Není ani náznak toho, že by peří potřebovalo nějaké vylepšení. „Nejstarší známé fosilizované peří vypadá stejně jako peří dnešních ptáků.“ Evoluční teorie přesto učí, že peří musí být výsledkem postupných nahromaděných změn kožních výrůstků a že se „muselo vyvíjet tak, aby každý mezičlánek přinesl nějakou jasnou výhodu,“ říká Manual.
≡   Jinými slovy, aby evolučním procesem mohlo vzniknout pero, pak by každý krok v dlouhé sérii náhodných dědičných změn musel vést k významnému zvýšení šancí na přežití živočicha, u kterého se peří vyvíjelo. Nicméně ani mnozí evolucionisté si nedokážou představit, že by se něco tak složitého a funkčně dokonalého, jako je peří, mohlo vyvinout náhodou.
≡   A pokud se peří vyvíjelo postupně v průběhu dlouhého období, pak by ve zkamenělinách musely být přechodné formy. Nic takového však nikdy nalezeno nebylo. Našly se pouze otisky plně vytvořeného peří. Manual říká: „Pro evoluční teorii je neštěstím, že stavba peří je příliš složitá.“
K letu je zapotřebí víc než jen peří
≡   Dokonalost peří je ovšem pro evolucionisty jen jedním z problémů, protože prakticky každá část ptačího těla je uzpůsobena k letu. Ptáci například mají lehké duté kosti a neobvykle výkonný dýchací systém a také zvláštní svaly, aby mohli mávat křídly a ovládat je. Mají i mnoho svalů, kterými mohou řídit postavení jednotlivých per. A mají také nervovou soustavu, která každý z těchto svalů spojuje s malým a neuvěřitelně výkonným mozkem. Ten je naprogramován tak, aby mohl všechny tyto systémy ovládat současně, automaticky a přesně. K letu tedy ptáci potřebují mnohem více než jen peří.
≡   Pamatujme také na to, že život každého ptáka začal v podobě mikroskopické buňky, ve které byly zapsány úplné informace o jeho růstu a instinktech, aby se jednoho dne mohl vznést k obloze. Mohlo by to všechno být výsledkem dlouhé série prospěšných náhod?______________________________________________________
[Poznámka pod čarou]
≡   Toto fosilizované peří pochází z archaeopteryxe, vyhynulého tvora, který je někdy považován za „chybějící článek“ ve vývoji k dnešním ptákům. Většina paleontologů ho však za jejich předka již nepokládá.
PODVRŽENÉ DŮKAZY
≡     Některé zkameněliny byly s velkou slávou označovány za důkaz toho, že se ptáci vyvinuli z jiných živočichů. Po nějaké době se ale zjistilo, že to byly podvrhy. Například v roce 1999 vyšel v časopise National Geographic článek o zkamenělině opeřeného tvora, který měl ocas jako dinosaurus. V časopise byl tento živočich označen za „skutečný chybějící článek složitého řetězu, který spojuje dinosaury a ptáky“. Ukázalo se však, že šlo o podvrh. Byly to zkameněliny dvou odlišných tvorů, které někdo slepil dohromady. Žádný „chybějící článek“ nebyl ve skutečnosti nikdy nalezen.
O. Louis Mazzatenta/National Geographic Image Collection
PTAČÍ PERSPEKTIVA
≡     Pestré a často zářivé barvy ptačího peří uchvacují pozornost člověka. Ptákům však peří může připadat ještě zajímavější. Někteří totiž mají v oku čtyři druhy čípků pro rozlišování barev, kdežto lidé mají jen tři druhy. Díky takovému zrakovému vybavení ptáci dokáží vnímat ultrafialové světlo, které je pro nás neviditelné. Samec a samice určitých druhů ptáků se nám mohou jevit stejní. Samčí peří však odráží ultrafialové světlo jinak než peří samice, a proto ptáci vidí barevný rozdíl. Díky tomu si dokáží najít partnera.

_________________________________________________

Peří — Konstrukční zázrak
„Až příliš dokonalé“

NEWS

13.12.2017

Only Wolf

12.12.2017

Květy

11.12.2017

SON VOLT

11.12.2017

Mary Gauthier

11.12.2017

RACHAEL YAMAGATA

9.12.2017

Nicolas Jaar

9.12.2017

DeDe

9.12.2017

Lisa Loeb

archiv

ALBUM COVERS IX.

Mondo Cozmo — Plastic Soul (4 August, 2017)
Tais Awards & Harvest Prize
Za Zelenou liškou 140 00 Praha 4, CZE
+420608841540