| René Souček |
Sto tisíc slov |
René Souček — Sto tisíc slov (March 18th, 2017) 
Žánr: Singer~Songwriter, ukulele song, flétna, ženy
Label: vlastní náklad
Délka: 50:51 (14 písní)
Vyšlo: 18. 3. 2017
Písně: Sto tisíc slov, Balón, Balada teplých a studených nohou, Ukulele, Mrtvé moře, Hlavolam, Mrazivá zima, Toreadorská, Blues II, Život, Křižovatka Rubikova, Blbá píseň, Posunovač, Autobus.
Nahráno ve Studiu ASI v říjnu 2016
Záznam, mix a mastering — Michal Smolan
Grafika, fotky © Lukáš Horký
Ξ Jízda po hladkém rovném asfaltu je tak rychlá, jak si jen dokážete představit. Stromer nabírá rychlost s takovou vervou, že netrvá dlouho a okolí se slije v jednu velkou barevnou šmouhu. Zastav! René poslechne a vybírá z batohu láhev vody. Jeho nové album přitom vyklouzne a padá k zemi. Stíhám ho zachytit a už je moje.
Ξ Na Reného prvním albu Fajne~Mjesto je 14 písní (vydal Pod Svícnem/Sweetsen Records). Vlakvedoucí a autor oficiální hymny města Frýdku~Místku, hrající vlastní tvorbu na kytaru a ukulele, letos vydal svou druhou desku. Mezitím se stihl přestěhovat do Českých Budějovic a vzal to tedy z jiného konce. Zachoval však stejný počet písní a vydal je tentokrát vlastním nákladem. Doprovázen věrným cajoníkem Markem Hlostou nahrál všechny novinky s pomocí vzácných hostů: Adéla Jonášová, Pavlína Jíšová, Petr Piny Pinkas, Martina Pavelková (písně Mrazivá zima, Život), Karel Jirgl (trumpeta), Michal Smolan (klávesy), Emil Ferenc (foukací harmonika) a Martin Šimek (šroťáček). Album jsem si poslechl v různých prostředích, včetně velkoskladu při tvrdé práci. Teprve tam jsem pochopil, že je to skvost. Sice ne jako ten elektrický Stromer, zato živý akustický šperk. Ústředním bodem Reného kouzla je jeho poutavý,hlas. Obvykle jeho zpěv je tlumený, vykresluje život a nevyčerpatelné zkušenosti dost intimně. A tak by to mělo být, něco jako poznávací znamení, když René odhalí svou duši v takových písních jako Blues II., jeho hlubší hlas však vychutnáš zejména v písni “Křižovatka Rubikova”. Od první Sto tisíc slov, přes Balón, Mrtvé moře, Hlavolam a Toreadorskou až po závěrečnou Autobus, René posmutněle a štiplavě vykresluje příběhy lidí a postřehy z pohledu pozorovatele, který má na všechno dost času, nespěchá, věnuje se detailům, které většina z nás ani nezaznamená. Písně se neslévají v jednu, oceníš severskou a teď už i jižanskou preciznost až do poslední písně. Co říká sám autor o svém albu?
Ξ “Víš, točit ve studiu a pak to neumět podat posluchačům by mi přišlo smutné!! To CD je zase trošku jiné, než to první...ale neplánovaně. Není tam už tolik veselých věcí, já ti sám nevím...prostě takhle ano!! Živák na CD nepřeneseš. Album se jmenuje podle titulní písně. Je to vyjádření toho, kolik slov denně lidé slyší a stejně si nerozumí...” Dodám, že na albu objevíš i chryzantému a “člověka vzpřímeného, který zlomený je, ale říká Adélce — tak patříš ke mně...”
Ben Tais Amundssen
| René Souček |
Sto tisíc slov |
Label: vlastní náklad
Délka: 50:51 (14 písní)
Vyšlo: 18. 3. 2017
Písně: Sto tisíc slov, Balón, Balada teplých a studených nohou, Ukulele, Mrtvé moře, Hlavolam, Mrazivá zima, Toreadorská, Blues II, Život, Křižovatka Rubikova, Blbá píseň, Posunovač, Autobus.
Nahráno ve Studiu ASI v říjnu 2016
Záznam, mix a mastering — Michal Smolan
Grafika, fotky © Lukáš Horký
Ξ Na Reného prvním albu Fajne~Mjesto je 14 písní (vydal Pod Svícnem/Sweetsen Records). Vlakvedoucí a autor oficiální hymny města Frýdku~Místku, hrající vlastní tvorbu na kytaru a ukulele, letos vydal svou druhou desku. Mezitím se stihl přestěhovat do Českých Budějovic a vzal to tedy z jiného konce. Zachoval však stejný počet písní a vydal je tentokrát vlastním nákladem. Doprovázen věrným cajoníkem Markem Hlostou nahrál všechny novinky s pomocí vzácných hostů: Adéla Jonášová, Pavlína Jíšová, Petr Piny Pinkas, Martina Pavelková (písně Mrazivá zima, Život), Karel Jirgl (trumpeta), Michal Smolan (klávesy), Emil Ferenc (foukací harmonika) a Martin Šimek (šroťáček). Album jsem si poslechl v různých prostředích, včetně velkoskladu při tvrdé práci. Teprve tam jsem pochopil, že je to skvost. Sice ne jako ten elektrický Stromer, zato živý akustický šperk. Ústředním bodem Reného kouzla je jeho poutavý,hlas. Obvykle jeho zpěv je tlumený, vykresluje život a nevyčerpatelné zkušenosti dost intimně. A tak by to mělo být, něco jako poznávací znamení, když René odhalí svou duši v takových písních jako Blues II., jeho hlubší hlas však vychutnáš zejména v písni “Křižovatka Rubikova”. Od první Sto tisíc slov, přes Balón, Mrtvé moře, Hlavolam a Toreadorskou až po závěrečnou Autobus, René posmutněle a štiplavě vykresluje příběhy lidí a postřehy z pohledu pozorovatele, který má na všechno dost času, nespěchá, věnuje se detailům, které většina z nás ani nezaznamená. Písně se neslévají v jednu, oceníš severskou a teď už i jižanskou preciznost až do poslední písně. Co říká sám autor o svém albu?
Ξ “Víš, točit ve studiu a pak to neumět podat posluchačům by mi přišlo smutné!! To CD je zase trošku jiné, než to první...ale neplánovaně. Není tam už tolik veselých věcí, já ti sám nevím...prostě takhle ano!! Živák na CD nepřeneseš. Album se jmenuje podle titulní písně. Je to vyjádření toho, kolik slov denně lidé slyší a stejně si nerozumí...” Dodám, že na albu objevíš i chryzantému a “člověka vzpřímeného, který zlomený je, ale říká Adélce — tak patříš ke mně...”
Ben Tais Amundssen