1
OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » EDITORIAL » Co je to TA?

 

Co je Tais?
Název Tais není míněno prvoplánově jako identifikace člověka. Spíše jakoby zastupuje píseň.
Jak to myslíš?
Slovy „přišla příze a cívka“ se na Východním Timoru oznamuje narození dcerky. Poukazuje to na tradiční roli timorských žen, které tkají dekorativní látku zvanou tais. Z této látky se dělají složité slavnostní oděvy, přikrývky a jiné věci, které se předávají z generace na generaci. Babičky učí dívky, jak pěstovat a sklízet bavlnu, jak ji příst, barvit a tkát a vytvářet tak nádherné pestré vzory. Podle složitosti vzoru může trvat i déle než rok, než se tais zhotoví. V každé oblasti mají své tradiční vzory, takže odborník dokáže ihned určit, odkud tais pochází.
Tento význam se dá volně převést pro naše potřeby. Píseň je také "tkaná ručně", tedy je to výsledek způsobu myšlení a trvá různě dlouho, někdy opravdu i rok, než se dobrá píseň vypiluje do své finální podoby. Anebo má pak více verzí. Tais Awards jakoby zastupuje nezávislou píseň, nezáleží jestli na zakázku nebo jestli je to naprosto intimní záležitost. Dávám ceny těm, o kterých se domnívám, že zažili, vymysleli a dokončili něco veskrze lidského, co se vymyká průměru v hudební oblasti.
[pozn.: TAIS (an acronym that stands for Truth Arises In Search)]
--------------------------------------------------------------
Poznámka pro studijní typy: osobní zájmeno - „pro ně samotné“. Heb. lenaf‧šam′; řec. tais psy‧chais′ au‧ton′; lat. a′ni‧mae i‧pso′rum).Pak to má ovšem i určitý lingvinistický význam v řečtině. Ale tímto se já nezabývám, to uvádím jenom pro pořádek.
--------------------------------------------------------------
Používáš to ovšem ty sám jako jméno...
Ano, už od osmnácti let.
Poznámka: [Benjamin Tais Amundssen je zakladatel projektu. Hudbě se věnuje od útlého dětství. Doporučuji dílo „1001 Albums You Must Hear Before You Die“.
(http://1001beforeyoudie.com/]
V době, kdy jsem se začal intenzivně zajímat
o hudbu, bylo z tohoto díla na světě pouhých 39 alb, což pochopitelně samo o sobě neznamená vůbec nic. Spíše jde o to  směřování, schopnost výběru nadčasové hudby v tak útlém věku. Čas totiž prověřil životaschopnost jmen a přístupů k hudbě u lidí, které jsem intuitivně vyhledával již od poloviny 60´. Je to však kolektivní "zásluha": třeba po přestěhování do Prahy se ukázalo být klíčovým hned několik setkání, třeba... - (na burze s vinyly s Michaelem Kyselkou, Járou Cimbálníkem, René Pařezem, Karlem Schussem {vinylovým králem} a desítkami dalších.
Prvním albem ze zmíněného seznamu z hlediska významu a dopadu na mé vnímání hudby,    je titul z roku 1964 -  Bert Jansch - Bert Jansch (label Transatlantic),
Producer Bill Leader, Art Direction Brian Shuel, Nationality UK,
Running Time 39:25:00. Měl jsem štěstí na dobu, kdy jsem vyrůstal a také na výhodné místo
pod hřebeny Vysokých Tater s nepřehlédnutelnými rodinnými vazbami na USA, Kanadu a některé africké země, např. Zambii a Kongo Kinshasa.
 Odtud proudily vinyly. Průlomovým albem celoživotního významu se pro mne stala   Ummagumma (2 LP) od Pink Floyd.
Za jeho propagaci mezi aktivními hudebníky jsem pochopitelně v té době sklidil výsměch.
Přidanou hodnotou mých mladistvých aktivit byl relativně dokonalý přehled domácí scény,
který mi poskytli právě tito o pár let starší hudebníci, hledající inspiraci, kde se dalo.
Není na malou českou scénu těch "awards" už příliš?
Jakou scénu  máš  na mysli? Mluvíme-li o ryzí nezávislé scéně bez sociální a společenské korupce, existuje taková scéna pouze jedna a ocenění pouze jedno. Cena Tais Awards, pokrývající dva státy s přesahem a jasnou zpětnou vazbou  na celý svět, je opravdu pouze jedna. Na Slovensku už kvůli korupci a fatálnímu selhání lidí v oboru s tím už praštili. Mohl bys vzít v úvahu třeba i fakt, že téměř žádný člověk, který něco v české a slovenské hudbě znamená dnes, neobdržel nikdy žádné ocenění.
Máš nějaké vlídné slovo pro lidi od konkurence?
 Takhle to já nevnímám. To, co dělají, není pro Tais Awards žádná konkurence. Dělám to proto, že musím. I když vím, že názor jednotlivce nic neznamená. Možná právě proto je to podle mého soudu zajímavé. Být outsiderem je dobré téma.
Když ale půjdeš do cirkusu a uvidíš performanci šašků, uvědomíš si, že hrají v podstatě důležitou roli v dramaturgii a v celkovém schématu daného zábavního zařízení. V podstatě je to fér i vůči lidem. Všichni vědí, o co jde. Je to určité odlehčení jak pro diváka, tak pro cirkusové umělce, ve hře je i určitý timing daného představení. Mně nevadí být za šaška. Kromě toho Češi mají již pevně zakotveno v tradici třeba Popelku, Slováci Popolušku i Popolvára. V podstatě je považuji za archetypy nové doby. Tuto roli beru.
Tady však vidím podstatný rozdíl. Představ si tuto reálnou situaci: hudební publicista mluví na kameru a každé jeho slovo je považováno za svaté. Má-li přijet do CZE nějaká hvězda, servilně za ním zajdou a ptají se na jeho názor. Následuje další fáze: srovnáš to s výsledky komerčních hudebních soutěží. Výsledek? Nutně docházíš k závěru, že tě tady v česko-slovenském prostoru někdo vodí za nos. Ukazuje ti, co si skutečně o tobě myslí: ano - považuje tě za hlupáka a sebe za toho, kdo všechno musí uvádět na TU JEDINOU PRAVOU MÍRU. To on musí říci k tématu poslední slovo a ten výrok je považován jejich pochlebovači za svatý. Mluvím o těchto lidech jako o určitém hudebním kléru, protože to je jejich modus vivendi. Arogance jim už zůstane. Mají svou plnou odměnu. Zaujali strategická místa? Jsou tam za "bohy"? Jsou tam viděni a slyšeni? Rozdávají se tam obrazné žetony? Ano, to bezesporu. Uniká jim však to podstatné: ztrácejí drahocenný čas. To platí i o některých umělcích. Když třeba Michal David řekne jen tak mimochodem, "prodal jsem 16.720 lístků, tedy o 250 více než Elton John", co to ve skutečnosti znamená? Z profesního hlediska je to ovšem úctyhodné již samo o sobě. Pochopitelně musíme brát v úvahu, že to od něj není signál vyslaný zrovna té inteligentnější části veřejnosti. A pokud to tak je, což je nesporné, ptejme se, KDE je prodal. A ptejme se ho dál: kolik lístků prodal v Londýně? Kolik lidí na něj přišlo na jeho celosvětovém turné? A to stačí, dál se ptát nemusíme. Daleko hroznější mi přijde fakt, že Michal David prostě ani jinak uvažovat neumí, prostě ho beru tak, že na víc nemá. Posílá lidi do plynu. Takový "rajský" plyn bych na žádné masové akci nechtěl dýchat ani vteřinu. Podobných příkladů, jak  komerční umělci a jejich manažeři záměrně manipulují s veřejností, by se našlo víc, ale já je nehledám. Mne na hudbě zajímají úplně jiné věci a ty jiné věci jsou vyjádřeny v cenách s označením Tais Awards. Srovnejme nacistické akce s tím, jak u nás kapely, které už něčeho dosáhly, počítají své diváky na koncertech ne po desítkách ale doslova na prstech rukou. Je jasné, že něco tady není v pořádku. Někdo tady dlouhodobě a masově sprznil hudební vkus lidí. Třeba na Islandu nebo v Norsku jsem to nepozoroval, mám-li mluvit o srovnatelných zemích, tyto země však na rozdíl od té naší mají nesmírnou autoritu v hudební oblasti, dokonce se už dá říci, že do určité míry poskytují vzor. Jsou osvěžením. Ovlivňují v některých aspektech vývoj hudby ve světě. Ale pojďme zpátky do Česka: například 11. května 2010  přišlo do sálu KD Novodvorská na November 2nd & Janet Robin pouze asi 40 lidí. Lístek stál pouze stovku. Nejlépe to snad vystihla první věta, kterou uvedla Janet Robin svůj set: "It´s Prague?" To ale není ani náhoda, ani výjimka.  Například 2. listopadu 2009 přišlo do Chapeau Rouge na jednu z nejzajímavějších kapel západního pobřeží USA Trespassers William jenom asi 30 lidí. Dva dny poté měla ta samá kapela v Londýně beznadějně vyprodáno. Kam tím mířím? Do samé podstaty hudebního šoubyznysu v ČR. Všechny ty soutěže velkého formátu, muzikály, velkokapacitní akce pod širým nebem NEJSOU CHLOUBOU HUDBY. Tyto události nejsou lakmusem ani měřítkem zájmu o hudbu u nás. Naopak:  JSOU DŮKAZEM CHRONICKÉ NEMOCI LIDÍ, KTEŘÍ TAHAJÍ ZA NITKY. Chci však být pozitivní: naše kapely úspěšné v zahraničí být můžou. Mám pro tuto chvíli čtyři příklady: Longital na festivalu SXSW v USA + 11 zemích Evropy, BraAgas po celé Evropě a dokonce i na Borneu, DVA na Réunionu, teď už i v Evropě a nakonec také Docuku v Rudolstadtu. To je důsledek jejich vlastní, tedy autorské studiové práce, nehledejme v tom souvislost s obdrženými cenami. Pokud klérus občas někomu z těch opravdu dobrých opravdu dá svůj hlas, je to proto, aby vypadal "in".

NEWS

9.7.2019

Only Yours

8.7.2019

Peter Cat Recording Co.

8.7.2019

Philary

6.7.2019

Seablite

6.7.2019

Jesca Hoop — Stonechild

1.7.2019

Dire Wolves

archiv

ALBUM COVERS X.

Sinikka Langeland — The Magical Forest (July 29, 2016)
Tais Awards & Harvest Prize
Za Zelenou liškou 140 00 Praha 4, CZE
+420608841540