OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » NEWS » Tindersticks — No Treasure But Hope
Tindersticks — No Treasure But Hope (15 Nov. 2019)       Tindersticks — No Treasure But Hope (15 Nov. 2019) Pamela MÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃéndez ÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃÃâ Time (22 Feb 2019)
Ξ★Ξ      Lewis Wade napsal, že „11. album Tindersticks je poněkud nerovnoměrnou sbírkou komorních popových skladeb z jednoho z hlavních žánrů.“ Zaprvé, jde o 12. album. Navíc myslím, že v tomto případě se šeredně mýlí. Naopak jde o jedno z nejlepších, ne~li rovnou o best album celé historie Tindersticks. Video a píseň „Pinky in the Daylight“ v první polovině alba s orchestrálním doprovodem a sborovým zpěvem může být toho dokladem, ovšem ani jinak není na albu sebemenší náznak něčeho nevyrovnaného, nerovnoměrného, nedomyšleného. Světlo se už dávno vykoupalo v záři kapely a teď je chvíle pro zhodnocení všech nejlepších vlastností Tindersticks. Tindersticks rozšiřují svou instrumentaci s Rhodos pianem, glockenspiel, vibrafonem, houslemi, trubkou, pozounem, klarinetem, fagotem a Hammond organem.
Ξ★Ξ      „Sbor pro „Pinky in the Daylight“ ke mně přišel skrz mávající plátno slunečního stínu na palubě starého modrého trajektu, opouštějícího ostrov — vzácný okamžik spokojenosti a klidu. Jednoduchá milostná píseň, složité časy. Chtěl jsem natočit film, který by zachytil krásu ostrova a krásu Suzanne. Milostný dopis na Super 8 film.““ (Stuart)
Ξ★Ξ      Acclaimed English sextet whose melancholy, obtuse songwriting and the baritone vocals of Stuart Staples made them indie darlings during the ‘90s.
Ξ★Ξ      „Svět nyní obětuje všechno, aby se urychlil; ticho se zdá být považováno za odporný stav, který je vykládán jakýmikoli prostředky, které může aplikovaná věda vymyslet a tento stav věcí nepodporuje produkci typu jednotlivce, který se může uspokojit při investigativním objevování skrytých krás přírody.“ — F. Percy Smith
Ξ★Ξ      Tři roky od jejich posledního vlastního alba se zpěvák Stuart Staples rozhodl, že návrat Tindersticks vyžaduje něco zvláštního. „No Treasure but Hope“, to je právě ta síla! Bohaté na intuitivní teplo, svěží melodie a zvídavého ducha. Je to album, které vrhá nové světlo na hlavní vlastnosti Tindersticks. Vykoupalo se v záři kapely, zaměřené na znovuobjevení toho, co mohou dělat. Rozšíření obzoru bez ztráty zaměření, „No Treasure but Hope“ se podařilo posbírat nejkratší práci skupiny do jednoho vynikajícího alba. Bude to dvanáctý skvost bandu, nejstarší vydání snad někdy 11. října 1993 (tzv. First Album). Během bohaté historie kapely našel Staples také hlas ve filmové kompozici. To zahrnuje soundtrack k sci~fi filmu Claire Denis „High Life“ (2019), který představuje vokály od herce Roberta Pattinsona.Tindersticks ©Photo credit Richard Dumas and Suzanne Osborne, 2019
Location: Nottingham, England
Genre: Alternative, Indie Rock, Chamber Pop
Recorded: over 5 days in Paris in April 2019
Album release: November 15, 2019
Record Label: Lucky Dog/City Slang
Duration:     46:14
Tracks:
01 For the Beauty     4:46
02 The Amputees   3:27
03 Trees Fall   5:04
04 Pinky in the Daylight   5:22
05 Carousel   4:39   
06 Take Care in Your Dreams   3:57
07 See My Girls   5:28
08 The Old Mans Gait   4:43
09 Tough Love   4:57
10 No Treasure but Hope   3:51 
Review
Album Review by Lewis Wade | 11 Nov 2019 | Score:  ★★★
♠    Making a career of crafting delicious chamber pop nuggets, Tindersticks have existed on the peripheries of relevance and fashion for almost 30 years now. Beyond the odd nod to the genre from the indie/pop world (Antony & the Johnsons, Sufjan Stevens), it’s a style that’s never really had its moment since its orchestral pop roots in the late ’60s. Now the band return with their 11th album No Treasure But Hope, which continues a great run, although not quite as confidently as you’d hope.
♠    Album opener ‘For the Beauty’ is a perfect distillation of the Tindersticks sound, Stuart Staples’ rich, sonorous voice bathed in soft piano and gentle strings. It evokes a scene of a man bearing his soul, but doing so in a sumptuous drawing room, full of baroque ornaments and period~specific accoutrements, all velvet and dignified pomp.
♠    The album’s arrangements are uniformly beautiful, coddling Staples’ vocals at all times, though sometimes to the point of being overly cloying. Pinky In the Daylight, described by Staples as his “first pure love song” is pretty enough, but the simple, saccharine detail drags out unnecessarily. Carousel and Take Care In Your Dreams are similarly lovely, yet forgettable. See My Girls is by far the most experimental song on the album, dealing in wonky Eastern textures and choppy strings, but the overly sentimental lyrics about enjoying seeing photos of his “girls” on holiday don’t stray far from surface level.
♠    The final three songs are better, delving into the nature of father~son relationships (The Old Man’s Gait), adding a hint of brassy funk (Tough Love) and finally coming full circle with another superlative piano ballad. There’s more good than bad on No Treasure But Hope, but its insipid mid~section bogs down what could’ve been another stellar release from one of the most consistently underrated bands out there.