OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » ARCHIVE » Yo La Tengo — Electr–O–Pura
Yo La Tengo — Electr–O–Pura (May 2, 1995)

Yo La Tengo — Electr–O–Pura (May 2, 1995)

            Yo La Tengo — Electr–O–Pura (May 2, 1995)≡Φ≡   Subkulturní husarský kousek. Oplývá špínou, punkem, amplifikovanou zpětnou vazbou, je zde také fuzz, feedback, noise. Ira Kaplan ječí tam, kde má, kytary jsou jen pro gurmány. Rozpoznatelné estetické jádro je stále neporušené. A je tu obsažen jejich závazek samých k sobě: jádrem kapely jsou Ira Kaplan a Georgia Hubley, spřízněné duše, jejichž psaní si často bere na paškál velmi un–rockovou perspektivu lidí zapojených do dlouhodobých vztahů. Viděli jste někdy koncert Yo La Tengo? Představení je jakousi volnou, minimální choreografií, každá show je radikálně odlišná co do obsahu i formy. De facto frontman Ira Kaplan se rád chlubí, že každé album a každý koncert má alespoň jednu píseň v délce osmi, deseti, patnácti minut. Není to omyl — je to způsob, jak YLT putuje na ‘nová místa’. Existují objevy, které lze nalézt pouze hluboko uvnitř zkušeností. Album je dobře hodnoceno: Spin mu ve své době dává 9, Robert Chrisgau ho považuje za vůbec nejlepší album YLT. Ne všichni toto album oceňují až takhle, kupříkladu Mark Deming mu dává pouze ***. Pokud jde o texty, však sami víte — zřejmě vznikly po dlouhém rozjímání, oplývají poznáním, referencemi z pop–kultury a podobnými věcmi. Album nemělo schéma, ale zůstává středobodem trilogie jejich nejvíce konzistentních a nejvlivnějších alb, mezi “Painful” and “I Can Hear The Heart Beating As One”.   ... Yo La Tengo nám ukázali, kde uchovávají svá tajemství a přemíchali naděje s realitou rovnou k podlaze až do hořkého konce s otokem nárůstu v závěrečné “Blue Line Swinger”. S podporou Jamese McNewa jako plnohodnotného člena po albu “Painful” v roce 1993, skupina našla svůj sweet spot; ale byla připravena zahnout jakýmkoli směrem v celém procesu svého působení.  Ira Kaplan odhaluje:  “To je to, co kapela dělá, a zrovna tak to, co kapela nedělá. Nikdo nechce mít přesnou definici. Každý z nás se mění jako člověk a chceme takový band, aby odrážel změny v našich vlastních životech ... což nemusí nutně měnit věci k lepšímu nebo k horšímu, ale určitě to něco změní a stejně tak, jako každý stárne, věci všeho druhu se stávají otevřenými pro změnu úlohy hudby, kterou má v životě a ve způsobu, jakým jsme to slyšeli a chápali předtím a potom. Myslím, že to byl velký [zlomový okamžik]. Jak jsem řekl, dali jsme se dohromady a jen hráli s tím, že uvidíme, co se stane ... ale jeden z našich oblíbených umělců, Jad Fair, od kapely Half Japanese, nás požádal, abychom se stali skupinou pro jeho nahrávku. Dohodli jsme se a pak řekl: “Chceš jen zkoušet nebo si chcete zkusit nahrávání a pak se uvidí?” Řekli jsme si: “Budeme dělat jen to, co bysme dělali normálně. Jen se dáme dohromady a budeme hrát... a pak uvidíme, co se stane.” Tak jsme se rozhodli to realizovat a měli jsme pro to skvělou dobu. Byli jsme opravdu nadšeni výsledky a vstřebávali ohlasy, že to bylo odlišné od těch věcí, které jsme udělali předtím a myslím — inspirované daným kontextem doby. To nás opravdu motivovalo psát vlastní písně, které tak či onak, byly odjinud, a tak nějak se snažily utrhnout jádro skladby ze éteru, z ničeho, s cílem pracovat na tom později. Prvopočátkem na cestě byla píseň “Electr–O–Pura” v roce 1995. Byla natočena u Alexe v The Great Studios v Nashvillu, Tennessee a produkoval ji Roger Moutenot pro Matador Records. Stopy byly smíchány v Sound On Sound v NYC a masterovány Greg Calbim na Masterdisk. “Pablo a Andrea” a “False Alarm” jsou založené na improvizovaných doprovodných stopách pro Jada Faire, které byly nahrány s Fredem Brockmanem v Snack Time North (RIP). Ke skladbě “Tom Courtenay”: Kaplan: “Myšlenky [za obrazem] byly většinou od režiséra Phila Morrisona. Myslím, že jsem přišel s myšlenkou re–definovat scény z filmů 60. let., a pak si Phil uvědomil, že by to bylo trochu nepraktické. Kromě toho mluvíme o věcech, kterým je 30 let, a jen hrstka lidí dnes tomu rozumí. Chtěl jsem udělat “Swinging London”, a tak jsme trochu pracovali na Beatlesque vyznění, resp. oblasti.”
≡Φ≡   One of indie rock’s most respected bands, with a dreamy melodicism influenced by the Velvet Underground.                                                    © Photo credit: Michael Buckner
Formed: in Hoboken, New Jersey in 1984.
Location: Hoboken, New Jersey, United States
Genre: Indie Rock, Noise Pop, Shoegazing
Album release: May 2, 1995
Recorded: Alex The Great Studios in Nashville, Tennessee
Record Label: Matador
Duration:     58:32    
Tracks:
01. Decora      3:27
02. Flying Lesson (Hot Chicken #1)      6:42
03. The Hour Grows Late      3:06
04. Tom Courtenay      3:30
05. False Ending      0:56
06. Pablo and Andrea      4:16
07. Paul Is Dead      2:26
08. False Alarm      5:28
09. The Ballad of Red Buckets      4:00
10. Don’t Say a Word (Hot Chicken #2)      3:29
11. (Straight Down to the) Bitter End      3:59
12. My Heart’s Reflection      6:02
13. Attack on Love      1:52
14. Blue Line Swinger      9:19
••   All tracks written by Georgia Hubley / Ira Kaplan / James McNew / Yo La Tengo.
••   Mixed at Sound On Sound in NYC.
••   Mastered at Masterdisk.
••   Thanks to Steve for the drums and Danny for the bed.
••   Tracks 6 & 8 are based on improvised backing tracks for Jad Fair that were recorded at Snack Time North.
Credits:
■   Scott Ansell Sequencing
■   Greg Calbi Mastering
■   Devin Emke Mixing Assistant
■   Georgia Hubley Composer
■   Brad Jones Assistant Engineer
■   Ira Kaplan Composer
■   James McNew Composer
■   Roger Moutenot Engineer, Mixing, Producer
■   Ed Raso Mixing AssistantCurrent members:
••   Yo La Tengo have always had the core members Ira Kaplan and Georgia Hubley. They have had 14 bass players. James McNew has been the bass player since 1992’s “May I Sing With Me”.
■   Ira Kaplan — lead vocals, guitar, keyboard
■   Georgia Hubley — drums, percussion, backing vocals, guitar, keyboard, drum machine
■   James McNew (1992–) — bass, backing vocals, guitar
■   Dave Schramm (1984–1986, 2015–) — lead guitar
Description:
••   Electr–O–Pura is the seventh studio album by the American indie rock band Yo La Tengo, released on May 2, 1995 by Matador Records. Electr–O–Pura received very positive reviews from music critics. Steven Mirkin, writing for Entertainment Weekly, commented: “Combining homespun charm, critical sophistication, and a fan’s enthusiasm, Yo La Tengo sounds like a well–adjusted Velvet Underground. Electr–O–Pura’s songs run the gamut from loopy pop to pensive folk to flat–out weird; their unpretentious honesty brings them together into a musically and emotionally satisfying whole.” In 1996, the album was ranked at number 9 in The Village Voice’s Pazz & Jop critics’ poll for 1995. Similarly, Spin placed the album at number 11 on their list of the “20 Best Albums Of ‘95”.Review by Robert Christgau;  Score: A
••   Altern–A–Pura would be more like it. Brimful of punk, fuzz, feedback, noise, and the lovingly amped squelches of fingers sliding off strings, their seventh album is a subcultural tour de force, luxuriating so sybaritically in guitar sound that I’m reluctant to mention that the tunes are pretty good. That’s why it’s the best record they’ve ever made, though. Singing’s breathy as usual, with Ira yelling when the time is right. As for the lyrics, you know–murmured, gnomic, pop culture references, that kind of thing. (A)
••   http://www.robertchristgau.com/get_artist.php?name=yo+la+tengo © Ira Kaplan of Yo La Tengo performs on the band's Electr-o-pura tour in 1995. Image courtesy of Mike Baehr.
Review by Mark Deming, Allmusic.com, score: ***
••   After the noisy but dream–like drift of Painful, Electr–O–Pura found Yo La Tengo in livelier and more outwardly enthusiastic form; while they had hardly abandoned their more subdued and contemplative side, as evidenced by the lovely “The Hour Grows Late” and “Pablo and Andrea,” they seemed eager to once again explore the grittier textures they’d unearthed on President Yo La Tengo and May I Sing With Me with tunes like the gleefully manic “False Ending” and the bizarre horn–blasted “Attack on Love.” Yo La Tengo also served up one of the most perfectly realized pop tunes in their repertoire with “Tom Courtenay” (which not only name checks the Beatles, but boasts a tune the Fab Four would have been happy to come up with themselves), and revisited the concept of the noisy groove jam (which they pioneered on “The Evil That Men Do (Pablo’s Version)”) with the acetone–powered “False Alarm” and the joyous “Blue Line Swinger.” Throughout, Ira Kaplan’s simple but forceful guitar lines, Georgia Hubley’s steady, subtly inventive drumming, and James McNew’s solid, supportive bass add up to a group that prizes intelligence and imagination over flash, and makes it work over and over. Few bands have consistently better ideas than Yo La Tengo, and they make 14 of them work like a charm on Electr–O–Pura. (By the way, those incongruous comments about the songs were lifted from an obscure book on the Blues Project, and don’t trust those timings on the back cover — they’re deliberately inaccurate.)
Discography:
■   Ride the Tiger (1986)
■   New Wave Hot Dogs (1987)
■   President Yo La Tengo (1989)
■   Fakebook (1990)
■   May I Sing with Me (1992)
■   Painful (1993)
■   Electr–O–Pura (1995)
■   I Can Hear the Heart Beating as One (1997)
■   And Then Nothing Turned Itself Inside–Out (2000); US No. 138
■   Summer Sun (2003); US No. 115
■   I Am Not Afraid of You and I Will Beat Your Ass (2006); US No. 66
■   Popular Songs (2009); US No. 58
■   Fade (2013); US No. 26
■   Stuff Like That There (2015) US No. 96
Website: http://www.yolatengo.com/
Twitter: https://twitter.com/therealylt
Facebook: https://www.facebook.com/TheRealYLT/
Interview: http://bombmagazine.org/article/3495/ira-kaplan_____________________________________________________________

Yo La Tengo — Electr–O–Pura (May 2, 1995)

NEWS

13.12.2017

Only Wolf

12.12.2017

Květy

11.12.2017

SON VOLT

11.12.2017

Mary Gauthier

11.12.2017

RACHAEL YAMAGATA

9.12.2017

Nicolas Jaar

9.12.2017

DeDe

9.12.2017

Lisa Loeb

archiv

ALBUM COVERS IX.

Blinker The Star — 8 Of Hearts (Oct. 27., 2017)
Tais Awards & Harvest Prize
Za Zelenou liškou 140 00 Praha 4, CZE
+420608841540