OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » EDITORIAL » Životodárná symbióza motýlů, rostlin a mravenců
Životodárná symbióza motýlů, rostlin a mravenců

 Autumn sunset over the heather of Dwingelderveld National Park — The Netherlands, Photo credit: Bas Meelker © Autumn sunset over the heather of Dwingelderveld National Park — The Netherlands, Photo credit: Bas Meelker

Životodárná symbióza motýlů, rostlin a mravenců
Od velyslance Tais Awards v Nizozemsku
♣   Křehcí modrásci hořcoví (Berggentiaanblauwtje) žijící v západní Evropě vědí, že v červenci nastává čas zplodit další generaci. K tomu však každý modrásek potřebuje nejen vhodnou družku. Všichni využijí také služeb modře kvetoucích hořců lučních a nenasytných červených mravenců druhu Myrmica ruginodis. Proč? Jakou úlohu hrají rostliny a mravenci v životním cyklu těchto modrásků?
♣   Jedním z míst, kde je tento trojčlenný symbiotický vztah možné pozorovat, je Národní park Dwingelderveld v severní části Nizozemska (in the Dutch province of Drenthe, founded in 1991. The park covers about 37 km2 (14 sq mi)). Tento park je trvalým domovem velkého množství modrásků hořcových. Na jaře a v létě se dwingelderveldská vřesoviště mění v pestrobarevný koberec vytvořený z mnoha kvetoucích rostlin, k nimž patří modrý hořec luční, růžový vřesovec čtyřřadýžlutý liliovec kostilomka. Pro modrásky hořcové jsou přitažlivé zejména drobounké květy vřesovce čtyřřadého a květy hořců lučních — avšak ze dvou odlišných důvodů. ♣   U kvetoucího vřesovce se s oblibou zastaví, aby se nasytili jeho nektarem, ale hořec luční považují za příhodný sklad. Co si tam však modrásci uskladňují?Modrásek hořcový / "Phengaris rebeli" by Hirschke, 1904
Program pro záchranu života
♣   Samička modráska si po spáření vyhledá hořec, který je vyšší než okolní rostlinstvo. Usedne na květ a naklade tam několik bílých vajíček. Z vajíček se v rozmezí čtyř až deseti dnů vylíhnou nejméně dvě drobounké housenky — někdy jich je až šest — a jejich život začíná tím, že se zavrtají do svých zásob potravy. Dva až tři týdny housenky nepřetržitě žvýkají a potom se spustí dolů na zem.
♣   Je zajímavé, že než se housenka spustí na zem, obvykle čeká až do večera. To má svůj význam, protože právě večer ze svých mravenišť vycházejí hledat potravu dva druhy červených mravenců, kteří také žijí v tomto národním parku. A těmto mravencům shánějícím potravu housenka dopadne přímo do cesty. Ačkoli se možná zdá, že její manévr je sebevražedný, ve skutečnosti je to součást programu pro zachování života. Co se tedy děje dál?
♣   Zanedlouho někteří mravenci cestou narazí na překážku v podobě housenky. Rychle ji odvlečou do svého mraveniště. Jakmile je housenka uvnitř, je považována za čestného hosta a celý podzim, zimu a jaro žije bezpečně a pohodlně v prostředí, kde se může dosyta nakrmit. Je sice pravda, že tam má na výběr jen omezenou nabídku jídel — nějaké larvy mravenců a jejich hlavní výživu, což je potrava vyvržená mravenčími dělnicemi. Mravenci si však přitom také přijdou na své. Pravidelně z housenky ‚dojí‘ neboli sají medovici neboli oblíbenou sladkou šťávu, kterou vylučuje. ♣   Housenka nepřestává mravence zásobovat sladkou šťávou a také jinými výměšky, které jim velmi chutnají, ani ve stadiu, kdy se zakuklí. Jenže v té době se toto soužití už rychle blíží ke svému konci.
Z hosta se stává vetřelec
♣   Ve stadiu kukly se housenka začíná měnit v motýla. Když je proměna dokončena, kukla praskne a z ní se vynoří motýl. Je pozoruhodné, že se tato událost obvykle odehrává časně ráno. Proč? Protože mravenci nejsou ráno příliš aktivní a pro housenku je nejlepší, když na rozdíl od doby, kdy se spustila z rostliny na zem, na sebe tentokrát nepoutá pozornost svých hostitelů.
♣   Když mravenci konečně přicházejí kuklu ‚podojit‘, jsou otřeseni zjištěním, že v jejich mraveništi je jakýsi cizí okřídlený tvor — a vetřelce okamžitě napadnou. Motýl, v něhož se housenka proměnila, se překotně žene k východu z mraveniště, aby si zachránil údy a život. Jakmile se dostane ven, vyleze na nějakou větvičku, načež mravenci poplach odvolají a přestanou nebohého motýla pronásledovat.
♣   V bezpečné výši modrásek ihned roztáhne křídla a nechá je uschnout. A tak téměř po roce od začátku jeho života pro modráska nastává významná chvíle a on poprvé zatřepetá křidélky. Odlétá k vřesovišti a poletuje nad ním. Za několik dní se spáří a brzy si začne hledat nějaký vysoký hořec. Ostatně je čas začít dělat přípravy pro příští generaci.
   © By Martijn Nijenhuis, Dwingelderveld National Park
Ohrožený motýl
♣     Přirozeným prostředím modráska hořcového je vřesoviště. Před mnoha staletími vřesoviště vznikala v oblastech západní Evropy, kde lidé vykáceli původní pralesy. V minulosti byla obsypána purpurovými kvítky a rozprostírala se široko daleko, kam až oko dohlédlo. Vřesoviště pokrývala velké části Belgie, Německa a Nizozemska, ale dnes z nich zbývají jen rozptýlené nevelké plochy. Výsledkem je, že modrásek hořcový rychle ztrácí své přirozené životní prostředí. V Nizozemsku v průběhu uplynulých deseti let zaniklo 57 ze 136 jeho známých přirozených výskytišť. Život tohoto motýla je natolik ohrožen, že jeho jméno bylo připsáno do Evropského seznamu ohrožených a vzácných motýlů. Tento dokument, ve kterém jsou uvedena jména ohrožených druhů motýlů, sestavila Rada Evropy.
♣     Správci Národního parku Dwingelderveld chtějí zajistit, aby tento park nadále zůstal pro modráska hořcového bezpečným útočištěm, a proto se nyní snaží vřesoviště zachovat uplatňováním stejných metod zemědělské činnosti, jaké používali zemědělci před mnoha staletími. Stejně jako v minulosti chodí po vřesovištích pastýři se stády ovcí a na polích porostlých odolnějšími travinami se pasou stáda skotu. Pasoucí se skot a ovce odstraňují nežádoucí porost z míst, kde mohou vyrašit semena vřesu obecného, vřesovce čtyřřadého a jiných rostlin. (V současné době se v tomto parku pěstuje přibližně 580 druhů rostlin.) Modrásci hořcoví v Dwingelderveldu se za to odměňují tím, že rovněž přispívají svým dílem — stále jich přibývá. Tento největší a nejvýznamnější evropský park vřesovišť je natolik pohostinným domovem pro jakékoli motýly, že je tam možné vidět 60 procent všech druhů motýlů žijících v Nizozemsku.  //  Příště: Symbióza. Proč je spolupráce nezbytná.
Poznámka:
♣     Binomické jméno poprvé označil jako "Phengaris rebeli" Hirschke, 1904.
♣     K obnovení přirozeného prostředí modráska přispívají také ovce a skot.  
© Small peatlake Kolenveen in Nat. Park Dwingelderveld (province Drenthe , Holland). This NP is the biggest wet heatherfield of Europe. 
________________________________________________________________

Životodárná symbióza motýlů, rostlin a mravenců

 

NEWS

19.8.2017

Natalie Merchant

18.8.2017

Ray Wylie Hubbard

18.8.2017

UNCUT TAKE 245

18.8.2017

VERTIGO

18.8.2017

Rusalnaia

18.8.2017

Gary Clark Jr.

18.8.2017

The Duke Spirit

archiv

ALBUM COVERS IX.

750.jpg
Tais Awards & Harvest Prize
Za Zelenou liškou 140 00 Praha 4, CZE
+420608841540