OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » EDITORIAL » CHRISTIAN VANDER: interview
MAGMA
Interview: Christian Vander v Paláci Akropolis

Interview: Christian Vander v Paláci Akropolis (October 12th, 2015)     MAGMA LIVE AKROPOLIS, 12. říjen 2015 (vyprodáno)Magma (France) band 24 11 2014♣     Maximální, hypnotický, nezařaditelný, nesrovnatelný. Takový je styl kapely, kterou mám rád od koncertu v Paláci Akropolis Praha. O archivaci všech faktů o legendárním francouzském bandu se stará (bdí nad nimi) Robert Guillerault.
Akropole byla zcela vyprodána. Hrálo se více–méně v monolitickém modrém světle, o důvodech více v interview. Magma hrála svůj 33. z 37 koncertů roku 2015 — tento bez kytaristy (James Mac Gaw). Složení: Stella VANDER, Isabelle FEUILLEBOIS a Hervé AKNIN, zpěv+ Benoît ALZIARY, vibrafon; Jérémie TERNOY, Fender Rhodes; Philippe BUSSONNET, basa;  Christian VANDER, bicí a zpěv ve “Wohldünt”. Playlist pro tento koncert byl sestaven z alb od počátečního období až po nejnovější materiál z alba SLAG TANZ.
♣   Publikum bylo nové i staré, koncert trval 104 minut, Magma musela přidávat a můj dojem z něj byl jako z legendárních nepovolených~zakázaných vystoupení Nico a Davida Thomase. Došlo k propojení lidí — po koncertě zůstali ještě dlouho ve foyer a na ulici. Jeden z nejúchvatnějších koncertů roku 2015. Pražské publikum potvrdilo, že je vášnivé, uctivé a hudebně vzdělané. (Notes: koncert je nahrán ve 320kb/s v délce 1:44:00hod.)               

INTERVIEW v plném znění (exkluzivně pouze zde):
Před koncertem, 12. října 2015, 18:20 — Palác Akropolis
“Čím více se o hudbě dozvíme, tím více jsme schopni to zvládnout lépe”.
♣   Christian Vander přichází, předávám mu cenu 8th Tais Awards 2015 za “Celoživotní přínos pro světovou hudbu”. Cenou je list letecké vrtule od Aleše Křemena (WODCOMP). Christian cenu přijímá s úsměvem a dojetím. Smysl pro humor ho však neopouští ani teď.
CV: Ceci est le génie. To je suita, chtěl bych zbytek. C´est beau. Je to originální a bláznivé.
R&P: Chci říct, že nejsem kritik, pouze hudební labužník. Věnovat se hudbě bylo vaše svobodné rozhodnutí?
CV: Instinktivně. Mne nenutili. (směje se) Rodiče říkali, že to není povolání. Tatínek poslouchal jazz a maminka též. Ve 13ti jsem začal dělat hudbu. V té době už jsem věděl, že to budou bicí, i když jsem ještě neměl paličky. Oba rodiče vedli umělecký život. Byli málo doma a proto jsem do 10ti let žil u strýčka. V té době nebylo snadné dělat hudbu. Schovával jsem se ve skříni ve chvíli, kdy byli strýček i teta pryč, takže abych si krátil čas, poslouchal jsem jazz. Rozpoznával jsem jednotlivé desky podle barev obalů. Bylo to období, kdy lidé ve Francii nebyli zaměřeni na hudbu. Jsem z polskoněmecké rodiny. Táta hrál na akordeon. 
R&P: Který klasický skladatel vás zaujal nejvíc?
CV: Všichni mladí lidé v té době klasiku museli hrát. Doma poslouchali Bacha, ale já jsem měl hodně rád Stravinského, protože tam bylo hodně rytmu. Taky jsem musel poslouchat hodně současníků, též Messiaen, Ravel, Debussy, Janáček, Bartók.
R&P: A nějaká populární písnička, která vás doprovázela životem?
CV: Myslíte nějakou, kterou máme z dětství? Poslouchal jsem jen klasický jazz. Černoši v Americe byli šokovaní, jak se v Evropě jazz líbí. Byli překvapeni jeho přijetím. Boris Vian byl trumpetista, jazzman a byl jedním z největších přátel mé maminky. Jacques Prévert byl také přítel mé maminky. Jacques pro mě napsal básničku. Jen pro mě. Mám ji a přinesu ji. Je to básnička pro dítě a jmenuje se “Pasáž”. Maminka měla velmi dobré ucho. Když jsem s ní potom mohl bydlet, potkával jsem velké množství hudebníků. Bydleli jsme v domě, kde nebyla občas voda a elektrika, ale bylo tam obrovské množství velkých hudebníků. (Elvin Jones, John Coltrane, Bobby Jaspar – hrál s Elvinem). To byla jedna místnost, ale děly se tam neuvěřitelné věci. Bobby Jaspar, ten byl vůbec největší přítel mé maminky, přijel s Elvinem, a řekl jí: „Jednoho dne o něm budeme slyšet mluvit.“  A 6 měsíců po tom začal s Johnem Coltranem. To je život.
R&P:  Takže jste hudbu studoval i ve škole?
CV: Mám normální studium, stejně jako všichni ostatní, ale brzy jsem ho opustil, protože jsem byl fascinován astronomií a Egyptology, materiály, které jsem nemohl studovat na střední škole.
R&P: Proč jste vynalezl nový jazyk, kobaïen?
CV: Protože jsem přesvědčen, že lidé potřebují univerzální jazyk, který může zajistit pouze kobaïen. Získat spojení, dokonalý jazyk, kde pocity, nenávist nebo lásku lze vyjádřit upřímně, jednoznačně. Kobaïen neumožňuje podvádění se slovy a pocity. 
R&P: Proč jste si vybrali název Magma?
CV: Musel jsem najít název, který je silnější než cokoliv jiného; Magma je vesmír. Vrátím se k té škole..., už jen dostat se na konzervatoř bylo těžké. Prostředky tam hrály roli; ale když jsem mluvil s profesory, jak smýšlí, zjistil jsem, že budu pokračovat v tvrdé práci doma. Znal jsem všechny ty velké umělce. Děsil jsem se, že je tolik konzervatoří, 60 bubeníků v jednom městě a jen velmi málo, co opravdu hrají. Profesoři učí, ale už jsou pozadu. Říkám to svým žákům, že profesoři jsou jen proto, že už nemůžou dělat nic. Jsou
neschopní opravdu hrát. Nejlepší je pracovat v terénu. Jak mi říkáme „au charbonne“, podřadná práce. Začal jsem v klubech. Nikdy to nebylo úplně lehké, protože si z nás dělali srandu. Říkali mi, „Pojď nám Christiane rozbít paličky.“. Tak jsem tam přišel, abych jim je rozbil.
R&P: Jak se udržujete svěží, abyste ve zdraví mohl pokračovat v hraní?
CV: Bubeníci žijou stejně jako klasici a já jsem začal vynalézat. 3 na 3. Tohle všechno jsem objevil a musel jsem to objevit. Propracoval jsem techniku toho „fryzé“, abych dosáhl maximální rychlosti. Dosáhl jsem rychlostních rekordů. Magma padla v pravý čas. John Coltrane odešel v roce 1967, 17.července a pro mě se všechno zastavilo. Chtěl jsem jít za ním.
R&P: Až tak?
CV: John Coltrane jako kdyby ke mně mluvil. Než odešel, tak se mi zdálo ve snu, jako kdybych slyšel saxofon. Úvod z mé nejoblíbenější desky “Live at the Village Vanguard Again!” V úvodu té skladby se mluví o smrti. A zdálo se mi nemožné, že pár týdnů potom zemřel Coltrane. Nikdo nevěděl, že bylo Coltrane nemocný, protože to nikomu neřekl. Slyšel jsem to ve skladbě, v notách. „Kobaïa“ je jako hra na saxofon. Když posloucháte saxofon, taky nerozumíte, co říká: a to je to, jak Coltrane říká věci. Poslouchám ho a on mne učí. Jistý band kdysi v Itálii chtěl, abych tam hrál, mohl tam jít kdokoli a v tu chvíli bych bral cokoli. Přijel jsem tam, ale vše bylo zrušeno. Zůstal jsem bez peněz, měl jsem nezaplacené faktury za hotel. Ztracen. Začal jsem hledat jazzové kluby, hodně jsme pili. Bral jsem, co přinášelo prostředky. Měl jsem snoubenku v Turíně a uvědomil si, že toto by John Coltrane neudělal. Zavolal jsem jí, že se vracím. Proto jsem se vrátil do Paříže. Ona se ptala: proč? Řekl jsem jí, že nevím. Plakali jsme oba. Potkal jsem skupinu, hledající bubeníka. V té skupině byl Francis Moze a Lauren Thibault. Moze hrál na varhany a já jsem mu řekl, že by mohl hrát na basu, protože jsem měl rozpracovanou Magmu. Moze nehrál na basu, ale pochopil rytmy. V té době basáci prostě jen slyšeli rány. Všechno vysvětlit je složité, ale potkával jsem lidi, to se dělá přirozeně. Ti lidé mi měli co říct a hledali. Každý trochu skládal, potkali jsme se v klubu..., a postupně jsme našli hudebníky. Montovali jsme dohromady střípky Kobaïa. Dávali jsme to do kupy celý den v kuse do dvou rána. A nikdo nevěděl, kde to skončí. Potom další dva kousky a chtěli jít hrát do klubu, velmi slavného v Paříži. Hráli tam slavní hudebníci a já jsem měl chuť se ukázat. Je to soukromý klub, takže jsem musel zazvonit..... „Vy nehrajete!“ Nepustila nás. Šel jsem se napít naproti do baru. 2–3 roky jsem měl už název Magma, vrátil se a jakmile řekl název MAGMA, pustili nás. V té době to byla revoluce. V sále byl nějaký Američan, vylezl na stůl a řekl: „to je nejlepší klub na světě“, ve francouzštině. A to je to, na co jsme čekali, co jsme potřebovali slyšet. Nabídl místo, abychom mohli zkoušet v pavilonu a pak vydat desku. Ujal se nás.  Kobaïa je místo pro lepší život. Poslední show Johna Coltrane jsem nemohl navštívit, ale je jasné, že de facto hrál ve tmě. I já jsem byl proti světlům při hraní. Hrávali jsme téměř ve tmě. Ta tma přešla postupně do ticha. Nepřáli jsme si „reverberation, rezonanci“. Aby tam nebyli odlesky. To bylo pro nás podstatné. Chtěl jsem hrát jako Coltrane. Nestačilo nám, že jsme si říkali, že je to pěkný, hledali jsme pořád dál.
R&P: v roce 2005 jste také hráli v Akropoli. Akustika je zde dobrá? A publikum?
CV: Ano, akustika se zlepšuje, prázdný sál hodně rezonuje a když se naplňuje, musí se dávat hodně velký pozor. Ve Francii se velmi omlazuje a obnovuje. Je tam i dřívější, je to ujišťující pocit. Já jsem s vámi velmi velmi rád. Jenom ještě jednu věc, kterou jsem chtěl vysvětlit. Je tady ten druh úrovně jakou měl Coltrane: „hudba dýchá“, roky potom jsem si uvědomil, když tohle dělám, u  Coltranea to šlo v opačném směru nádech~výdech. [v této pasáži rozhovoru Christian Vander hodně pracuje gesty i dechem, což se nedá přeložit. Je zcela zjevně v určitém highu, jakoby chtěl něco naléhavě vysvětlit]. Je potřeba opravdu poslouchat a hodně odhadovat, tak, jako v životě, i riskovat ale nespálit. Nikdy nic nezjednodušovat, my každý večer při koncertě hodně riskujeme. Cílem je objevit maximální množství rytmu. Vychytat každou notu, nikdy nezachytíme každou notu, co ti nejlepší muzikanti chtěli hrát. Opravit chyby. Když je někdo hodně rychlý, určitou notu zahraje chybně. Čím více se dozvíme, tím více jsme schopni to zvládnout lépe. Zkoumám, přijdu k nějakému bodu a nejsem schopen jít dál... (Notes: audionahrávka obsahuje ještě různé detaily, které v podstatě nešlo rozumným způsobem zachytit do souvislého textu. K rozhovoru existuje 250 fotografií, kterých autorem je Jiří Fučikovský. Překlad v reálu: Dušan Malota. Překlad z audionahrávky: Lucie Řádová) /Autor: Ben Tais Amundssen, rozhovor vyšel na Slovensku v Novém Populáru a v CZE v Rock & Popu.              
_____________________________________________________________

MAGMA
Interview: Christian Vander v Paláci Akropolis (October 12th, 2015) 

NEWS

15.10.2017

Black Nite Crash

15.10.2017

Nerina Pallot

15.10.2017

LAPALUX

14.10.2017

Destroyer

13.10.2017

The War on Drugs

13.10.2017

The Front Bottoms

13.10.2017

Gabrielle Papillon

archiv

ALBUM COVERS IX.

Fiordmoss — Kingdom Come (Oct. 12th, 2017)
Tais Awards & Harvest Prize
Za Zelenou liškou 140 00 Praha 4, CZE
+420608841540